Litujete toho, že neexistuje posmrtný život (otázka pro ateisty a pro Keplera)?

Vůbec mě to neni líto. Tuto skutečnost znám v podstatě od narození a jsem s tím smířeným. Netuším tedy, co by mě mělo být líto.

Mě je líto jen toho, že většinu života se člověk učí, a když už jakž takž zmoudří tak musí zanedlouho hodit záda na kerchově. Člověk by měl litovat jen skutečnost, když promarnil svůj život.

Upravil/a: hapiky

Nelituji.
Délka života je přesně vyměřený /propůjčený/ čas existence člověka na planetě nazvané Země.
Po tom, co bylo před narozením nebo bude po mé smrti je zbytečné pátrat.
Důležitější je zbytečně nepromarnit ani jedinou vteřinu současnosti…

Ne.

Nemohu litovat, že něco neexistuje, když není vědecky dokázáno, že tomu tak je. Nikdo z těch, co odešli z tohoto světa nám to nemůže potvrdit. Každý si může věřit v co chce, má svobodnou vůli, vědomí, myšlenky. 🙂

Ty víš co je po smrti? Jak jsi na to přišel?

Nejsem si vůbec jistý, že neexistuje! A to jsem nevěřící (alespoň teda co se týká různých božstev). Takže vlastně nemám čeho litovat.

Jediné, čeho lituju je, že už nikdy neuvidím ty, které mám nejraději.
(Teď mě napadá, že vlastně ani to není úplně jisté 🙂

Upravil/a: Shoehardt

Otázka nevychází z faktů, čili je filozofická. Co na ni říct? Neprovokuj, Hare Krišna!