Kdy jste byli opravdu hodně nešťastní?

Nad úrovňou niektorých tunajších príspevkov. Ak to má byť ukážka úrovne myslenia…
Čo sa týka rodiny, ďakujem za opýtanie, nemám dôvod byť nešťastná.

Několik takových situací jsem sice zažil, ale čas všechno zhojí. Nevidím jediný důvod, proč bych zde měl vypisovat chvíle, kdy mě nebylo nejlépe.

Ve chvíli, kdy jsem přišla o blízkého člověka. Ta bolest se nedá popsat. ☹

Jo.

Celé své dětství. Skrze šikanu, bití a zavírání (do skříní, sklepa, kotelny) od vrstevníků, spolužáků a rodiny. Zkuste nebýt nešťastní, když vám od školky do střední celé okolí opakuje jak jste hnusní, odporní a nezasloužíte si žít. Být bit zato, že se moc hlásím, mám jedničky a nemluvím s nikým (jistě, protože když mne bijí, to mne přiměje s nimi mluvit), …