Fantasie, představivost, možný vztah k příběhu – podobnost jednajících atd.

Autor pátrá po kořenech a narativních rolích upírů, vil, vlkodlaků, draků, andělů, ďáblů, zombií, jednorožců, medúz, obrů a elfů. Pečlivě sestavené kaleidoskopy myticko-literárních genezí přinášejí dobrodružství větší než leckterý román ve stylu meče a kouzel, napětí silnější než obyčejná detektivka.

Je fascinující sledovat, jak představy o bytostech na pomezí našeho reálného světa vznikaly, projevovaly se v mýtech, pověstech, ve folklóru. Pokolení si je předávala, přecházely mezi epochami, kulturami, zeměmi. Každý ten krok něco přidal, ubral, upravil. Vstoupily do psaných příběhů; literát je méně vázán tradicí než lidový vypravěč, dovolí si přimyslet a přidat nové charakteristiky, výraznější otisk své osobnosti a vlastní představivosti. S během staletí a kulturním vývojem se měnila estetická měřítka, atmosféra doby, požadavky čtenářské obce. Transformací procházely i fiktivní fantastické bytosti…

--

Pohádky a s nadpřirozenými bytostmi vznikly dávno,, jsou znakem ústní lidové slovesnosti., která byla zapsána až později. Při předávánáí příběhů další vypravěč doplnit, uvedl třeba jiný název bytosti. lidé žili izolovaně, měli i jinou slovnáí zásobu , jiné zkušenosti, takže doplnil či obměnil původní příběh.
Lidé žili skromně, živii se rostlinnou stranu, tedy sbětrem rostlin , později i lovem zvířem, jejich masem.

Ve starší literatuře jen úvahy.

Pohádky a s nadpřirozenými bytostmi vznikly dávno,, jsou znakem ústní lidové slovesnosti., která byla zapsána až později.

Lidé žili skromně, živili se rostlinnou stravou, tedy sběrem rostlin , později i lovem zvířat, jejich masem. Stále nacházeli něco nového – rozlišovalyx účinky bylin. sbíraných v různou dobu, , pozoroivalyy mezi chováním zvířat.

Např lidé . pozorovali, že někdy se jim daří lépe, jindy hůř, takže zapojili fantazii, kterou měli určitě bujnou a vymysleli různé bytosti či duchy, kteří jim pomáhají, nebo ubližují.

Šlo tedy o naději, víru v něco či někoho, kdo má větší moc než lidé. NeEbo víra v Boha, špatný skutek je potrestaný dobrý je odměněný. Souviselo to s vírou v posmrtný život. Vykoupením byla modlitba, takže někdo zlý vymyslel něco negativního, aby se jeho nepřítel třeba nedostal do nebe. Pozoriváním také zjistili, že pomocí chování zvířat je možné poznávat vztahy i mezi lidmi.

Tak vznikly čarodějnice , které čerpaly svou sílu z přírody, často tedy měnily realitu, vnitřní silou nalákaly nejen ptáky ale třeba i zatoulanou kočku a vytvářely si tak lepší pozici. Jejich společnice sova propůjčuje čarodějnici let, sluch a zrak.

Lidé a zvířata tvoří jeden svět, přesto svazek mezi nimi určitě nebyl a není vždycky jasný. člověk po staletí nedělá nic jiného, než že se nad zvířaty povyšuje, ale přitom jsou to zvířata, která z něho mohou udělat lepšího člověka. Pokud zvířatům neubližuje, jsou dobrými pomocníky, i když jde často o fantasii a falešné představy, z nichž vznikly pomocníci v pohádkách,
y. .

Třeba povary o kočkách

lidé a zvířata tvoří jeden svět, přesto svazek mezi nimi nebyl a není vždycky rovnocenný • Gerald Durrell například tvrdil, že člověk po staletí nedělá nic jiného, než že se nad zvířaty povyšuje, ale přitom jsou to zvířata, která z něj mohou udělat lepšího člověka.

Další pověry, které vznikly pozorováním

https://www.co­opclub.cz/tipy_a_ra­dy/jake-myty-koluji-kolem-zvirat/

Budeme-li hledat etymologii názvu bytostí, těžké říct, proč tak byly pojmenované, kdo první přišel s tím, že čert, rarach, ďábel, satan je zlý, zatímco anděl, víla či lesní žínka jsou tvorové hodní.

Pojmenování šířili tzv. krajánci, kteří putovali po různých místech a š pounávali i jiný pohled na skutečnost,

Upravil/a: annas

AUTOR (tvůrce). Kdo vytváří? Tvůrce :D :D
Ale záleží na žánru, mýty, pohádky a fantasy to můžou mít trochu nadefinované, zvhledem ke zvykům, tradicím,… ale to už taky záleží na zemi (a kultuře) původu.
Není drak jako drak… jejich vnímání je též jiné – jinak starověký, jinak středověký křesťanský a jinak třeba čínský. Vzhled ale i vlastnosti a symbolika.

Vymyslené tvory sú špecialitou človeka, podľa fantázie a znalosti ich tvorcu, autora.
Niekedy sa na výzore a charaktere podieľajú aj zaužívané zvyklosti. Napríklad vedel by si niekto predstaviť nenásilného, beznohého, bezrukého a bezzubého aliendrona… napríklad kozmického červa?
Pre ľahšie zaradenie sú celosvetovo stanovené stáročnými zvyklosťami charakteristické tvary a vlastnosti dobrých i zlých tvorov prevzaté od charakterových vlastností tých podivných dvojnožcov zvaných človek.

Charakter postav určuje scénarista. Některé jsou staré, tradiční,na které se filmová práva nevztahují, jiné nově vymyšlené. Dětem je to jedno, hlavně že tam jsou Dobrouni a Zlouni.

Je a bylo to jako v životě. Některé postavy, nebo tvorové mají kladné, jiní záporné vlastnosti. Pomáhá to posouvat děj, vytvářet různé zápletky. Děti takové pohádky udržují v napětí, některé vlastnosti postav nebo jiných tvorů mohou děti trochu postrašit, což bývalo i záměrem, aby pak dítě díky určitému strachu nezlobilo.

Postavy v pohádkách a pověstech jsou definované svou hlavní vlastností, třeba čert/dábel/Lucifer je ten zlý a usilující člověkovi o život, drak je silná a zlá obluda. To je univerzální. Ale jinak má samozřejmě každá kultura svá specifika, třeba v klasické české pohádce džina nenajdete …