Je pravda, že potomek dost často bývá odrazem svých rodičů? Proč to (prý) neplatí u duhových svazků a dítě to neovlivní?

Ametyst: Taky znám jeden takový případ. Někdy se s tím opravdu nedá nic dělat. Jde o to, s jakým materiálem konkrétně pracuješ. Poznal jsem i malé bílé grázlíky, se kterými si nikdo nevěděl rady. Jednoho si dokonce musely učitelky brát o přestávách s sebou do sborovny, protože ho nemohly nechat ani 5 minut pohromadě s ostatními dětmi. Jo, jo, to jsou věci…

Dochy: Ona pravorukost či levorukost je rovněž vrozená a lze ji změnit výchovou. Aplikoval jsem to u svého potomka a žádné dramatické následky se nedostavily. Nekoktá, má vysokoškolské vzdělání a nenavštěvuje psychiatra. Je to sice z jiné oblasti, ale i tak to o něčem vypovídá. Existují lidé, kteří jsou orientováni bisexuálně a myslím si, že při určitém nátlaku či výchově mohou začít inklinovat k jedné skupině. Rovněž jsou zkušenosti s chováním vězňů dlouhodobě odloučených od svých protějšků a dalo by se pokračovat. To, s jakou orientací se narodíme, neovlivníme. Jde jen o to, zda chceme mít místo 4%ní menšiny ve společnosti menšinu třeba 8%ní. Jsem přesvědčen, že vliv výchovy homosexuálními páry bude patrný, i když se proti tomu budou někteří stavět na zadní a snášetvšemožné důkazy, kdyby je měli ze země vydupat. V tomto případě jsem zásadně proti adopci. Jinak proti homosexuálům nic nemám, pokud na mě nesahají. Ale myslím, že to už mi ani nehrozí. Pokud vím, tak dnes je už nikdo nediskriminuje, ale dělat z úchylky bezmála cnost, to už je podle mého názoru tak trochu přes čáru.
Jinak ještě k té víře: Jo, bez víry to nejde, ale jistý ředitel školy, kde jsem studoval, řekl při jedné hodině ON: „Víte co znaméná věřit? Věřit znamená dohromady nic nevědět.“ A já si to myslím taky.