Je něco, co by člověka změnilo víc než prožití si nějaké bolesti?

Na fyzickou bolest se dá rychle zapomenout, ale na psychické trauma se zapomenout nedá vůbec. Ano, každého to více či méně poznamená na celý život. Ale co tě nezabije, to tě posílí. Osobně si nedovedu představit, co by mě mohlo poznamenat víc. Možná tak let na Mars.

Zkus si zapálit prd, to ti osobnost (nejen) potom zčerná.

Člověka změní taktéž nemoc. Někdo potom udělá i své životní rozhodnutí.

Osobně si myslím, že co se týká fyzického postižení jde o „bolest“, co se týče psychického postižení jde o „trauma“. Z toho vyplývá i má odpověď.
Krátkodobá bolest má i na člověka většinou krátkodobý účinek. Může být nevrlý, nepříjemný, ale po ustoupení bolesti se vrací k normálu.
Pokud je fyzická bolest dlouhodobá, pak postupně, pokud není člověk opravdu „silná odsobnost“, se jeho společenské soužití rovněž negativně mění.
Co se týče psychických traumatů, ta mají většinou silný vliv i na změnu osobnosti a většinou i trvalý. Ovšem vždy to opět souvisí se „silou osobnosti“ konkrétního člověka. „Silná osobnost“ se dokáže s těmito traumaty, pomocí své filozifie a životních zkušeností a názorů, lépe vyrovnat a dokáže jejich negativní vlivy eliminovat a mohou jej i posílit.
Člověk se „slabší osobností“ pak tomuto negativnímu vlivu podlehne a může se opravdu i změnit tak, jak bychom to nikdy nepředpokládali.
Jiným faktorem, který mě napadá a který může rovněž podstatně změnit lidskou osobnost a člověka jako takového, může být také „víra“, případně její změna.
Ale to by bylo na další, delší a možná i „nebezpečnější“ polemiku a diskuzi.
Další faktor – vytváření názorů na život a jeho realitu v období dospívání, kdy je mladý člověk silně ovlivňován názory (i mediálními) třeba na trápení a zabíjení zvířat a pak z toho plynoucí vegetariánství a veganství. To může rovněž na člověka, zejména v tomto věku, působit velice silně a opět změnit jeho osobnost k nepoznání.
Zdroj? Životní zkušenosti. 🙂

Ano, například lidé, kteří přežili světovou válku, ať už první či druhou se s tím nikdy nevyrovnali a jejich život byl navždy změněn. Traduje se a je to i doloženo, že tyto lidi, převážně ti z koncentračního tábora se již nikdy nezačlenili do společnosti a nedokázali žít zcela normální plnohodnotný život, jako jiní, kteří neprožili žádné psychické trauma.