Odpoveď byla označena jako užitečná

Původ není jasný, ani jeden z etymologů přesně nevysvětluje.

1. J. Rejzek Etymologický slovník
Hulvát ‘sprosťák, hrubián’, hulvátský. Jen čeština -,nejasné, výraz nespisovný. .
Jako příjmení doloženo již koncem 14. století.

Výklad od :hulákat neuspojuje. Upozorňujeme i na střhn. hulwen ‘pošpinit’, i když případné převzetí naráží také na značné potíže, především slovotvorné.

Hulákat: hulákat. Onom. z citosl. hulá, varianty k hola ap.

2. Kottův Česko-německý slovník uvádí

“Hulvát,, troup, bloud, blivoň, hum- polák, slivoň, klacek. V. Tölpel, Lümmel, Bengel, Flegel, Grobian.”

Hulvát také = Helvét, helvetischer Confession. Helvetiové, národ v nynějším Švýcarsku.

Helveti, Helvetové, protestanti helvetského vyznání, víry helvetské. –

Těžko říct.

Upravil/a: annas

Etymologický slovník jazyka českého Holub., J. – Kopečný, F., Praha 1952) uvádí následující:

helekati, halekati, onom.; expr. obměnou hulákati

hulákati expr. obměnou k int. hola (srov. též helekati); odtud asi i hulvát

hulvát v. hulákati; jen č., staré

O původu slova nás informují etymologické slovníky.

Etymologický slovník jazyka českého Holub., J. – Kopečný, F., Praha 1952) uvádí následující:

helekati, halekati, onom.; expr. obměnou hulákati

hulákati expr. obměnou k int. hola (srov. též helekati); odtud asi i hulvát

hulvát v. hulákati; jen č., staré

Pozn.: Užité zkratky: zkratky: onom. = onomatopoický (zvukomalebný); expr. = expresivní (afektivní) zabarvení slova; int. = interjekce (citoslovce)

Jiří Rejzek (Český etymologický slovník, 2001) uvádí, že slovo je pouze české, jeho původ je nejasný; výklad ve slovníku Holuba – Kopečného je podle Rejzka neuspokojující. Rejzek v této souvislosti připomíná středohornoněmecké slovo hulwen ve významu „pošpinit“, s poznámkou, že „…případné přejetí naráží také na značné potíže, především slovotvorné.“ (s. 219)

Podívejme se rovněž do Vokabuláře webového – internetové aplikace, v níž je od roku 2006 postupně zpřístupňována především slovní zásoba historické češtiny.

Zajímavé jsou v tomto případě doklady užití slova Hulvát jako příjmení.

hulvát, -a, masc., Tölpel, Lümmel. — Trúpec neb hulwat *sillo Roh. 182a; ať takových hulvátů pozbudu WintCírk. 1, 255 (píše r. 1611 katol. farář o protestantských osadnících). — Příjm.: Jan hulwat Lún. ks. 1380, Jacobi qui hulwat dicebatur t. 1397, Václav Hulwath TomZ. 1383 n 275. (Zdroj: J. Gebauer, Slovník staročeský)

(Vokabulář webový [on-line]. Verze 0.7.4. [citováno ze dne 10. 2. 2012]. Oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Dostupný na vokabular.ujc­.cas.cz.)
http://www.ces­katelevize.cz/po­rady/100987454­82-o-cestine/5880-hulvat-a-zakaz-vstupu-psu/