Jaký je rozdíl mezi rčením a pořekadlem?

Rčení je útvar lidové slovesnosti. Je to krátká průpovídka, vyjadřující určitou životní zkušenost.

Rčení úzce souvisí s úslovím a pořekadlem. Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně skloňovat a časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky, já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1] Specifickým typem rčení je přirovnání. Přirovnání charakterizuje vlastnost subjektu připodobněním k typické vlastnosti nějaké osoby, zvířete, předmětu apod. Nejčastěji bývá tvořeno pomocí částice jako, ale existuje i celá řada jiných forem přirovnání: za – má sílu za koně, komparativ + než - má se hůře než pes (popř. bezpředložkově – má se hůře psa), nad, přes – je chytrý nad lišku. Přirovnáním jsou také přímá metaforická označení, např. baba, tele, křeček.

Podobným útvarem je také přísloví, které se však od rčení liší se v několika ohledech:

* Přísloví je vyjádřením nějaké životní moudrosti, rčení je produktem lidové fantazie.
* Smyslem přísloví je tedy morální ponaučení, výstraha či pokárání. Smyslem rčení je pobavení, oživení jazykového projevu.
* Přísloví tvoří celé formalizované věty, které nelze rozdělit, přeformulovat, skloňovat či časovat. Rčení a pořekadla se stávají částmi vět, rčení lze skloňovat i časovat.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/R %C4%8Den%C3%AD

Rčení se liší od pořekadla především tím, že rčení lze volně skloňovat a časovat (házet perly sviním), zatímco pořekadlo jen v omezené míře nebo vůbec ne (chyba lávky, já nic, já muzikant), úsloví pak tvoří přechodový typ mezi rčením a pořekadlem.[1] Specifickým typem rčení je přirovnání.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/R čení

rčení můžes sklonovat já ty, pořekadlo ne