Jak zní metal na vinylu?

pro „Schluker“ tady bych jen poznamenal že rozhodně není každá mp3 stejně kvalitní … jinak řečeno není mp3 jako mp3. Při vytváření mp3 totiž můžete specifikovat jaký má být použit datový tok, což je naprosto zásadní pro výslednou kvalitu a množství zachovaných detailů. Pokud použijete tu nejvyšší možnou tedy 320kbps, jsme už na takovém stupni kvality že ani audiofil s ušima netopýra neodliší takto enkodovanou nahrávku od původní nahrávky třeba ve ve FLAC.

Problém představují jen mp3 soubory kde datový tok je na hranici kdy jakousi ztrátu jsme schopni rozpoznat (to je přibližně kolem 164kbps či méně) proto se většina mp3 dnes enkoduje s datovým tokem 192kbps variabilním (tj. pro složitější pasáže se použije víc, pro méně náročné pasáže méně, tak aby průměr byl 192kbps) a tato kvalita už je podle poslechových testů od původní nahrávky už jen velmi obtížně odlišitelná. Pokud použijete 320, už v poslechových testech žádný audiofil rozdíl nenajde. A to se pořád bavíme o mp3 formátu.

vůbec největší průšvih byl tzv konstantní datový tok CBR, který spousta lidí volila místo mnohem efektivnějšího VBR/ABR a tím poněkud hloupě drasticky snižovali celkovou kvalitu záznamu a vznikl charakteristického „bublání“ v nahrávkách. Konstantní datový tok totiž neumožnil ve složitějších pasážích datový tok dle potřeb zvýšit a docházelo k drastickému omezení kterého si nešlo nevšimnout. VBR tento problém velmi dobře vyřešil, stačí tedy jen variabilní tok při vytváření mp3 povolit.

v konečném důsledku ale více záleží na reprosoustavě, na které hudbu přehráváš. Tou můžeš libovolně kvalitní zdroj záznamu (např. i nějaký studiový 44kHz FLAC) poslat do éry těsně před gramofonovými deskami, kdy se hudba ukládala ještě na válečky 🙂

Jo, já k tomu dodám, že dle mých zkušeností na bednách a kabelech záleží VÍC, než na kvalitách zesilovače. Lepší je mít dobré repro i s třeba jen průměrným zesíkem, než špičkový zesilovač s průměrnými bednami. A BOHUŽEL to poslední bývá nejčastější.