Jak vysvětlit člověku, že pravda je v něm samotném a je zavádějící hledat ji u jiných?

Filozofická otázka, která souvisí s pojetím pravdy. Pravda subjektivní – tu, kterou mám já, pravda objektivní – nezávisí na mě. Pravda relativní – pravda částečná, pravda absolutní – podle teorie postmodernismu vlastně univerzální pravda neexistuje. (Třeba minulost – při jejím poznávání se objevuje stále něco nového – i to, se zdálo být absolutní (konečné).

Nebo pragmatická pravda – pravdivé je to, v čem spatřujeme užitek. Podle toho pojetí je pravda v každém člověku, ale je vždy opravdu užitečná? Ve jménu pravdy se dá i zabíjet…
A další pravdy …

Znova se vracím k postmodernismu, podle něhož pravda neodpovídá jen rozumu, ale i citu, intuici, pravdu musíme v každé oblasti vytvářet a posuzovat ji…

Proto každý člověk má svou pravdu subjektivní, mnozí jsou pragmatičtí. Vznik skutečnosti někdy opravdu nezáleží jen na nás. Proto je nutné svou pravdu konfrontovat s názory druhých a porovnávat ji, někdy i přistoupit na kompromis.

Na vaši otázku se nedá jednoznačně odpovědět, protože neznám vaše názory na skutečnost, jaký způsobem k ní přistupujete atd. Nebo třeba tzv. pravda vtomá …

Krátce:Těžko,velmi těžko.

Na to většinou přijde sám!