Jak vypadal oběd za Rakouska-Uherska?

Spoustyy receptu najdes ve Svejkove kucharce. Tady jeden priklad:
Kocici tanec:
Název pro tento pokrm si Jaroslav Hašek vymyslil sám. Byla to směs nakrájených vařených brambor, nakrájených opečených vuřtů a natvrdo vařených vajec. K tomu půllitr piva a spokojenost autora dnes slavného Švejka byla nejvyšší. V některých dnešních retro švejkovských restauracích lze na jídelním lístku nalézti jídla ve výčtu a názvu
Anebo veprove a-la kanci:
https://region­.rozhlas.cz/os­vedceny-recept-z-dob-rakouska-uherska-veprove-a-la-kanci-uvaril-jiri-novak-7426637
Dobrou chut!!

Jídla chudých: K obědu polévka z brambor, zeleniny, luštěnin či krupice, chlebová polévka, kulajda či česnečka, bramborák, nudle s mákem, fleky s houbami, knedle s vejci, uhlířina či lepenice, kaše. K večeři zbytky od oběda nebo to samé, co bylo ke snídani. V neděli a ve svátky ovar s křenem, masové hašé nebo pečená drůbež, a také buchty.

Jídla bohatých: Bílé pečivo, zastřená vejce Châteleine, bílá polévka vermeuil, želví polévka, nadívané telecí hrudí, paštičky, lanýže, šneci, kanec se šípkovou omáčkou, tetřev na víně, chřest s maltézskou omáčkou, jehněčí oříšky Maréchal, piškotové jahodové řezy, větrníky, mandlové makronky či piškotový pudink.

T.G.Masaryk jedl: bílou polévku či bramboračku, škubánky, krupicovou kaši, miloval švestkové knedlíky s mákem a hodně si potrpěl na ryby, které se často nacházely i na slavnostních tabulích na Hradě. Nejčastěji šlo o candáta, kapra nebo štiku z českých rybníků.

https://blog.ka­loricketabulky­.cz/2018/10/ji­dla-prvni-republiky-a-dalsi-kaloricke-zajimavosti-z-jidelnicku-nasich-predku/
😄

Běžná rodiny za Rakouska – Uherska, byla chudé a velmi chudá, ve městech i na vesnici.
Většina národa měla polévku spíše zeleninovou, i jednodruhovou. Bramborová a bramboračka. Erteple 100X jinak (suché i maštěné, placky, bramboráky na plechu), obilné kaše, placky. Koláče, buchty. Maso někdo 2× v týdnu. Kysané zelí (polévka), někdy knedlík a maso, když na něj bylo.
Račí pochoutky, žabí stehýnka (zadarmo), plody lesa a zahrad.
Za války byla nouze a nedostatek.
Pražáci baštili levné lososy (plná Vltava) až se stavební dělníci „bouřili“, že mají stále lososa a maso zřídka.
Měšťanská kuchyně byla veselejší, tam by se dalo čerpat od paní Dobromily i v císařské kuchyni. I panstvo mívalo v oblibě „obyčejná jídla“, obědy však byly hojnější a vydatné (zvěřina).
Vídeňský telecí řízek u nás baštil málokdo.
„Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety, aneb kterak lze z lišejníků, bukvic, hlemýžďů a žab vyžíti.“
http://www.sta­romilec.cz/2020/03/­ceska-kuchyne-za-dob-nedostatku-pred.html
https://www.kos­mas.cz/knihy/101065/ces­ka-kuchyne-za-dob-nedostatku-pred-sto-lety/

„M. D. Rettigová (8. a polovinu 19. století) – celá česká kuchyně opustila od přemíry koření a do popředí se dostala především paprika, cibule, guláše a obalované smažené maso.
Nejoblíbenějším jídlem se stal slavný knedlík, ke všemu a kdykoliv.. Součástí jídelníčku i venkovského lidu se staly brambory, a to ve všech podobách zpracování.“
„ 17. století se začínají výrazným způsobem projevovat rozdíly mezi českou kuchyní v „zámku a podzámčí“. Chudý lid na venkově zůstává u stravy především rostlinného původu, maso je podáváno jen při výjimečných příležitostech. „
zdroj: https://www.sen­sen.cz/clanky/2013/his­torie-ceske-kuchyne

Prima téma 😉

Co je to běžná rodina? 😅

Šlechta jedla docela střídmě, jednoduše se na zámku beztak vařilo, protože i po konci patrimoniální správy bylo pořád panství jakási kvasi firma, nebo jak to připodobnit, prostě spadal pod to, třeba, pivovar, pak pila, hamr a sklárna / textilka. Třeba. No a to všecko bylo potřeba spravovat, takže na zámku bylo pořád kancelárium, no a kolem toho zámku taky pořád létala čeleď, arciť už ne v rámci robotní povinnosti, ale jako námezdní síla. No a to všecko se muselo nakrmit, a pokud nebyla nějaká důležitá návštěva, officiální hostina, nebo tak něco, tak se moc panstvu nevyvařovalo, a oproti chase si toho vzali méně – protože se nenadřeli. Vyvařovalo se jim extra, pokud byl nějaký hon a žrali zvěřinu, to jo, to se vyvařovalo. Ale v 19. století už se dalo i nějak konservovat, takže nemuseli nutně žrát, jako rumunští turisté jenom proto, že picli jelena a kance. 😂

Měšťanstvo žralo, jak sovětská delegace potud, pokud na to mělo. 😅 Samozřejmě, že byly výjimky, ale ty střední stavy to tak mají doteď, ne? 🙄 Ale ani bohatí měšťané neměli na stole denně maso, ani za první republiky, to až po WWII, až šla cena masa dolů.

Prostí lidé jedli, co pole dalo. Obecně to byly Kartoffele, u toho urostl tuřín a zelí, v nedělu kousek masa, většinou hovězího, v té době bylo lacinější. Nejchudší koninu. Pokud to byla rodiná baráčníka, tak většinou měli nějakou drůbež, no tak na nějaký ten svátek se zařízla slípka, kačka či husa.

Lidé až po střední stavy neměli na oběd, běžně, dva chody, jo, jako polévka, hlavní jídlo: zapomeň. Byla polévka, udělala se vydatnější, oběd tím byl vyřešen. Bylo zelí s něčím, tak bez polévky. Pokud si to mohli dovolit, prostší měšťané, bohatší sedláci, tak „hodovali“ v nedělu, jakože třeba byl oukrop a zelí s masem a Kartoffele. V Čechách Knödel, že jo. Když byla masitá polévka, na nějaký ten svátek, či v nedělu, tak ale že třeba bylo vařené maso s příkrmem – zelí, Kartoffele, hodně se jedl hrách, čočka atp., třeba i uzené, no a z toho vejvaru se udělala polévka.

Opravdu chudí lidé, nekvalifikovaní námezdní dělníci, pohůnci na státních velkostatcích, atp., jedli blbě – si přečti od Boženy Němcové knihu V zámku a podzámčí, a pak se podívej na Kino V zámku a podzámčí (1981).

Co si myslíš, že to dělnický hnutí vzniklo jenom tak z plaisiru? Samozřejmě, že ne! To Kino má, alespoň tedy podle mého, poněkud jiné poselství, než ta kniha, ale kniha je bohatší.

No, abych to neprotahoval: chudině se vařila „rumfordská polívka“. O co šlo? To si můžeš uvařit doma; budeš potřebovat:

• laciný maso s kostí, nebo spíše kost s trochou masa, rozuměj takové maso s kostí, co bylo laciný v tý době, takže koňská kopyta, hovězí kosti, hovězí oháňku atp.,
• ječné kroupy,
• hrách,
• cibuli,
• kořenovou zeleninu: bulvu celer, pastinák / řepu (spíše, než petržel), mrkev,
• můžeš přidat trochu kyselého zelí,
• Kartoffele,
• zázvor,
• pepř,
• starší chleba.

1. Pomeleš hrách v mlýnku – v té době se, běžně, dával hrách pomletý do „polívek pro chudý děti“, protože to, vlastně, byly zbytky z hrachu, co se prodal za větší peníz celý – no tak do dneska nekoupíš, tak pomeleš.
2. Rozhodně nekupuj žebro, nebo třeba hovězí bok, to chudině nikdo nedal, potřebuješ klihovaté, želatinující kosti, takže dneska, třeba, vepřové nožky a ocásky. Moc se s tím nejeb, to není žádná haute cuisine, naházíš do hrnce, zaliješ vodou a budeš táhnout, prostě tak dlouho, až to půjde obrat. Zalij to studenou vodou, potřebuješ silný vejvar. Můžeš už do toho vrazit, pokrájený zázvor a vyvařit ho s tím masem, pak vyjmout a vyhodit.
3. Jak to maso půjde od kosti, zcedíš to (teplé, jinak by to ztuhlo na želatinu), obereš to maso, co z toho půjde obrat (moc ho nebude, s tím se počítá), maso dáš stranou, a v ten vejvar nasypeš kroupy a hrách, a pokud jsi nevyvařoval zázvor celý, tak oškrábaný a nadrobno nakrájený zázvor. Uvedeš do varu a vaříš, až ty kroupy změknou.
4. Pak do toho vrazíš kořenovou zeleninu, tak jako nakrájenou „po sousedsku“, když je pěkná mrkev, třeba, ani ji nemusíš oškrábat.
5. Vaříš, osolíš, opepříš, a na pánvi si, ideálně na loji, opečeš chleba. Samozřejmě, že když to budeš vařit z vepřových nožiček a ocásků, tak ho opečeš na sádle, ale sádlo bylo pro chudinu, v tý době, moc drahý, to se jim nedávalo.
6. Až ta zelenina bude téměř měkká, vrazíš do toho ten opečený chleba. Měl by to být „laciný“ chleba, primárně žitný, což dneska až tak laciný není, ale v tý době bylo. Stejně chleba, jak v tý době, mít nebudeš, jo, jenom jako se tomu přiblížit. Ten opečený chleba by se měl rozvařit a tu polívku zahustit.
7. Pak běžné koření: petržel, libeček, kopr, mrkvová nať atp. Prostě to, co tak asi urostlo na poli a bylo toho „za pět padesát“ hromada.

Hotovo, můžeš bagrovat! 😎😃

No ale to bylo, pro tu chudou chasu, nóbl jídlo, něco takovýho, to měli, když hrozil vražedný průjem, nebo něco podobného. Jinak kde by na to vzali, ti viděli maso párkrát do roka, a to ještě takový, jak jsem popsal! 😅

Hodně se jedly různě upravené kroupy. Byly i speciální obchody jenom s tímto zbožím, tzv. „Krupařství“. Píše o tom např. Jan Neruda v povídce: „Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku“.

Moje maminka se narodila 1908,zažila tedy Rakousko-Uhersko i první světovou válku,první republiku. Přes týden měli pořád brambory,se zelím ,nebo s omáčkou,maso bylo jenom v neděli. Chovali krávu a kozy,atd. Kravský mlíko se doma nepilo,to bylo jen na prodej,pilo se kozí. Za války zažila i dost hladu,zaháněl se mrkví a zeleninou z propachtovaného (pronajatého) pole. Na tom poli se pěstovala raná zelenina a v sezoně děti ráno před školou musely odnést nůši se zeleninou na trh,kde seděly ty babky,které to prodávaly.Babička byla dost spořivá,z toho mlíka a zeleniny našetřila každé dceři(byly 3) na půl baráku a syn si postavil patro na domku rodičů.Ten jako školák chodil do školy v létě bos a boty si obouval až před školou,to aby se tak rychle neprošoupaly podrážky.
No a- skoro všichni se dožili 80 ti až 90ti roků.Akorát byli všichni malého vzrůstu,neměli dostatek bílkovin.