Jak bylo postaráno o důchodce dříve, před nástupem komunistů k moci?

Za první republiky nárok na starobní důchod vznikal dovršením 65 let a podmínkou bylo uhrazení pojistného nejméně za 150 týdnů. Výše důchodu byla dána základní částkou, státním příspěvkem, a tzv. zvyšovací částkou, která činila pětinu zaplacených příspěvků. Jinde v odkazu se ale píše, že se to týkalo jen úzce vymezené části zaměstnanců, tak nevím. Prostuduj si to tady:
https://www.pe­nize.cz/ducho­dy-a-davky/234979-socialni-stat-socialni-zakonodarstvi-na-pocatku-20-stoleti-a-po-vzniku-prvni-republiky

PŠŠŠT! Taková otázka je dnes NEŽÁDOUCÍ, každý přeci VÍ, že za Masaryka/Beneše byl ráj na zemi a kdo tvrdí něco jiného je buď fašista nebo komunista!!;) :D :D

Faktem ale je, že za dnešní sociální vymoženosti vděčíme právě Hitlerovi a Leninovi/Stalinovi. Za 1.republiky byl nárok na státní starobní důchod POKUD byl člověk STÁTNÍM zaměstnancem (voják, fízl, státní úředník, železničář atd.) – a to při splnění určitých podmínek. (dohledej sám)

Možná si ze starších filmů/knih pamatuješ hlášku: „To je dobrá partie, protože je pod penzí!“ To znamenalo, že dostane STÁTNÍ – tedy JISTÝ starobní důchod. Nestátní zaměstnanci měli možnost investovat do různých sociálních fondů (převážně spravovaných zaměstnavatelem), což byla celkem riziková investice – pokud přišel krach nebo dokonce hospodářská krize – jistota důchodových výplat byla přinejmenším VELMI diskutabilní.

Ono to šlo jedno s druhým – celý systém sociálního zabezpečnení stál za bačkoru. (u nás se praktikoval tzv. „gentský systém“ podpory v nezaměstnanosti, který se pochopitelně totálně zhroutil při světové hospodářské krizi).

Stručně můžeš říci – pokud nešlo o státního zaměstnance, tak o důchodce nebylo postaráno NIJAK. Musel si našetřit „na stará kolena“ a počítat s podporou rodiny. :) Ale to si nech pro sebe, jinak budeš jak říkám za fašouna nebo komanče, venkoncem přeci dobře víš, že pravda a láska zvítězí! ;) :D :D

(tím nechci chválit DNEŠNÍ idotský systém, který je demotivující a celkově nanicovatý)

Štátni zamestnanci, hlavne tí s „definitívou“ to mali s penziou isté, " v důchodu nemuseli na žebrotu"
Ostatným zamestnancom odvádzali, podobne ako aj dnes aj zamestnávatelia (tí čestnejší), zo ich zárobku príspevky do „penzijní pojisťovny“

Možná také v pastoušce, která většinou byla v každé vísce