Věříte v to, že po konci našich životů se naše duše vznese či astrálně cestuje do nebe, nebo na minulé životy?

Přečti si spisy Tomáše Akvinského. Ten píše o důkazech boží existence.

Taková otázka tu už byla mnohokrát, používej archiv. Opakování starých otázek je zde považováno za podvádění v bodování.

Už jen samotná „neotázka“ je natolik obsáhlé téma, že je naprosto mimo jakékoliv možnosti rozumně stručného zodpovězení. (na toto téma byly sepsány mraky úvah)

V zásadě se prokázat boží existenci lidé snaží pomocí tří hlavních důkazů (každý principiálně jiný) > teleologického, kosmologického a ontologického (včetně jejich různých variant). Tohle si prostuduj sám, bude to na HODNĚ dlouho.

Kupříkladu zajímavý je teleologický Humův důkaz či Rokiem zmíněný kosmologický (kauzální) důkaz Tomáše Akvinského (o který se mimochodem opírá církev dodnes). Jenže víš jak to chodí – ke každému předloženému důkazu existují i jeho kritiky (a to DOST závažné), takže přesnější by bylo tvrdit, že jde o spíš o POKUSY dokázat „boží existenci“, nikoliv o DŮKAZY. Zásadní problém je ve ZPŮSOBU poznání – to náboženské je kvalitativně zcela jiné, než empirické či analytické.

Jedinou správnou odpovědí je, že NEVÍME! Bohužel. Jak teisté, tak ateisté prostě NEMAJÍ důkazy pro své PŘESVĚDČENÍ, no. Tudíž až ti někdo bude vehementně tvrdit, že „bůh je“ nebo naopak „bůh není“, víš zcela jistě, že o tom ví kulový. ;) :D :D

Rokio, jsem v ŠOKU!! Na maníka s „dilematy na přechodu pro chodce“ máš pozoruhodnou znalost. Tomismus (potažmo jeho autora) zde přinejmenším polovina lidí nezná a většina zbytku o něm pouze slyšela, bez bližších informací. Se domnívám. JEN TAK DÁL chlape! :)

Zda věřím a v co, je moje soukromá věc a nikomu po tom nic neni. Reinkarnace a di další věci prozatím nejsou doloženy žádnými důkazy, že by existovaly. Stejně tak neni žádný důkaz o neexistenci. Zda v něco věříš, nebo ne, to je právě ta víra.

Jsou to nesmysly.

Na to nemusíš umírat nebo zemřít. Stačí astrálně cestovat i za fyzického života. Nebo i jiné věci.
Přečti si Monroeovu trilogii o astrálním cestování.
Fyzický život a jeho narození a smrt není začátkem ani koncem (tedy pro ten jeden fyzický život jo). Fyzický život slouží k nabírání zkušeností. Velmi malinkatá epocha „toho všeho“, která je časově zanedbatelná nebo spíš nicotná… I když se to v tom fyzickém životě takhle nejeví.
Dokud to člověk nezažije, (plně) neuvěří, i kdyby chtěl.
Není to ani tak těžké (ani tak lehké), jak by se zdálo. Princip je v naprostém uvolnění těla a mysli. Naprostá relaxace spolu s meditací a vědomým úmyslem opustit tělo. Základem a prvním krokem je relaxace. Ale skutečná, kdy procházíš každou část svého těla a zbavuješ ji jakéhokoli napětí, až projdeš každou část od spodu (nohou) nahoru (k hlavě). Tělo je tak lehké, i když to paradoxně působí tak jakoby ztěžklo, že ho pak ani neucítíš. Podstatnou části (tou nejdůležitější) je uklidnění mysli. Musíš vnímat pouze současný okamžik a přát si astrálně cestovat, popřípadě formou autosugesce nebo vizualizace. Dokáže to každý, ale většina (každý kdo to zkouší) to kazí tím, že sice uvolní tělo, ale neuvolní mysl (nebo naopak, ale takhle je to častější). Po uvolnění a uklidnění těla i mysli to přijde. Pocit jakoby ses vznášel. Neucítíš postel ani přikrývku, bude to pocit (on to vlastně není jen pocit) padání nebo létání… Znakem, že je duše dočasně připravená opustit tělo může být krom toho pocitu létání/padání, houpání ze strany na stranu nebo jakoby takové kolebání (jako na mírných vlnách na vodě), taky to nemusí být pocit létání jako spíš točení anebo vibrace (možná i něco dalšího). Možné je i slyšet takové hučení nebo jiskření. Někdy (hlavně při prvních pokusech) to může doprovázet takový (až trochu nepříjemný) tlak v hlavě. Z těla se pak dostaneš podle nějaké metody (dohledateobé na netu nebo v knihách). Jde to i jen silou vůle – prostě si to přát a ono se to stane. Ale to je asi nejsložitější a asi to umí jen někteří. Ony metody jsou pomůcky, takové vizualizace, které tomu procesu pomůžou.
Jenže mysl je potvora racionální a skeptická, která se brání proti všemu neznámému a „iracionálnímu,“ (nevysvětlitelnemu, takzvaně nadpřirozenému), takže tě může začít stahovat zpátky. Proto první pokus není snad nikdy úspěšný ani pár dalších. Většinou se první úspěch dostaví tak po dvou týdnech (pravidelného denního tréninku/pokusů), kdy si tvá mysl postupně zvykne na ty stavy.. Protože to je největší problém. Ony výše popsané stavy jsou pro mysl neznámé a ona se toho bojí a brání se tomu. Pocit padání a podobně, na to prostě není nastavena. Stav, který se vyvolává (úplná relaxace těla a meditace/zklidnění mysli) je vlastně trans. Alespoň podle mě.

Nadpřirozeno je cokoli, co věda nedokáže vysvětlit nebo zatím pochopit, či racionálně prokázat. Něco, co se vymyká normálu. Neliší se to od vědy. Jenom je to zatím pro ni nepřijatelné nebo neuchopitelné.
Popřípadě se to pak nazývá pseudovědou.
Monroe to každopádně rozebíral vědecky. Měl přednášky pro vědce, spolupracoval s vědními institucemi různých oborů, s profesionály, psychology a psychologové taky hojně čerpali z jeho práce a zkušeností…

Existence mimotělních zážitků je bezpochyby prokázána (doloženo, vysvětleno a popsáno je to nesčetněkrát). O tom se spory nevedou. Ale někteří vědci to považují za halucinace/přeludy vyvolané tím zvláštním stavem a epifýzou. Jenže ty to určitě nejsou, jenže to si člověk musí zažít, aby poznal, že je to skutečné… Klidně může jít do některého ze sousedních domů, ve kterém nikdy nebyl a uvidí jaké to tam je. Klidně může jít navštívit nějakého svého přítele a zítra mu říct, že ví co dělal v tu a tu dobu. Už to je jasný důkaz, mimo plno dalších…
Zkušenější už astrálně cestují v podstatě na přání, jde jim to samo. A můžou jít kamkoli/kdykoli, mimo čas, prostor a tuto realitu…
Skeptici nikdy neuvěří, ale to je jejich věc. Jenže pak asi budou po smrti zklamáni, když zjistí, že vlastně dál existují.. 😂

Počet lidí na planetě ku poměru duší je irelevantní.

Já věřím v astrální cestování opačným směrem. Skrze hlínu bůhví kam.

smrt je recyklace

Ano,věřím. A že duše je dokonalá a vševědoucí!

To záleží asi na tom, v co daný člověk věří. Každopádně si spíš myslím, že po smrti už nic nebude. Žádné pokračování a to mě trochu děsí. Každopádně máme šanci se dožít věku, kdy se budeme moci nějakým způsobem vyhnout smrti.
Například nechat se nahrát do počítače nebo by mohl být nějaký druh vakcíny, která by zabránila stárnutí buněk.
Náboženské teorie si myslím že jsou nejméně reálné ze všech možných. Jejich účel byl, aby se lidé tolik nestrachovali ze smrti.