Co mi nejpravděpodobněji je?

Zkus omezit sladkosti, jez více ovoce a zeleninu. Více sportuj a neponocuj. Odpočívej. Vynechej nebo omez alkohol. A začni pozitivně myslet. Usmívej se a chod vzpřímeně. A pokládej si otázky např. Co bych měl udělat, abych se cítil lépe? Z čeho bych se mohl cítit lépe? Co mne dělá štastným? Nebo co by mne mohlo dělat štastným. Zkoušej meditovat. Nebo navštiv psychiatra či psychologa. Po výměně otázek ti určí diagnozu.

Chybí ti nějakej prvek. Nejsem doktor. Zkus třeba zinek. Nebo hořčík. Ale nechtěj vědět, kolik je na podobnou diagnózu možností, čím by mohlo bejt způsobeno a ani nechtěj vědět celkové množství těch prvků, který ti mohou chybět. Tohle ti ani doktor pořádně nevysvětlí a to ne-ke-cám. Takže to začni studovat. Anebo nech, jak je. každý je nějaký. Změna je život, ovšem každá změna k něčemu vede. Vyvstanou otázky. Cítím se lépe? Je tohle, co jsem chtěl? Můžeš se objevit ve skutečné pasti pochopení. Člověk nebývá spokojen za žádného režimu. Ani vlastního, na jehož základě funguje. Totéž platí o jeho majetku, schopnostech, dovednostech, intelektu…

Nevím, poraď se s lékařem.

Zřejmě jsi celkově nevyrovnaný. Navštiv odborníka, ten ti poradí. Bohužel doposud nikdo po netu vyšetřovat neumí.

Tak, upřímně, je mi to celkem jedno :)
Většina lidí se umí s životním „stresem“ dobře vyrovnat.
Kdo není do života dobře vybaven/připraven z původní rodiny, musí se snažit, vyrovnávat se se svým životem sám. Řídit ho. Pokud se mu to nedaří (má např. sebevražedné sklony, záchvaty, agresivita), měl by vyhledat pomoc odborníků. Někdy stačí se vypovídat.
Tip: každého, kdo má podobné „roupy“, bych nahnala na 1 – 2 měsíce do LDN, na interní odd. nemocnic, na onkologické oddělení aj.. Pravděpodobně by je roupy přešly. Získaly by jiný náhled na život (vážili by si maličkostí, nekáceli by se z kdejaké blbiny). Uvědomili by si, že smrt(odcházení, je přirozenou součástí života.
O své zdraví se musí každý starat sám, pěstovat jako kytičku. Někdy s pomocí lékařů. Nárazově, nebo pravidelně.