Výjimečně. Byla jsem se známými v restauraci. V jídelním lístku byla hrubka – už si přesně nepamatuji, o co šlo, ale žádný mimořádný jev. Povzdechla jsem si.
Jedna kolegyně se zeptala, o co jde. Když přečtla ona, už se nedivila. Vtom přišla servírka, dotyčná ji upozornila na tento prohřešek. Reakce nebyla příjemná, že prý pan vedoucí zná češtinu.

Po delší době jsem se v restauraci objevila znova, hrubka stále na první pohled „zaujala“.
–
Po druhé na tabuli před jedním obchodem mě upoutala „Nabýdka“. Tentokrát se i několik kolemjdoucích usmívalo. Chvíli jsem čekala, pak vstoupila do prodejny a upozornila prodavačku. Reagovala, že to není její věc, ale vedoucí. Ale i druhý den „nabýzeli“ slevu.

Uvádím, že ani slušné upozornění se nesetkalo s odezvou. Opět jsem se přesvědčila, že i zde panuje lhostejnost … jak může „kuře“ (byť odrostlé) poučovat slepici.

Jen jednou mně vedoucí poděkoval, byl to starší pán, který důvěřoval, ale neprověřoval.

Upravil/a: quentos

Vobčas jo. Veřejně vystavit text s chybami je tristní. Dřív se za to lidi styděli až na p*deli, dneska jim to je nejen jedno, ale ještě si ty chyby obhajují.

To zrovna ne, ale pokud narazím na hrubku, mám pocit jako když kopne kůň a o autorovi si pomyslím, že je .ůl. Český člověk je však velmi flexibilní, o čemž mě např. přesvědčila oboustranná tabule před stánkem. Z jedné strany byla nabídka „grilované vepřové koleno“ a na druhé straně pak "grylované vepřové koleno! A vůbec, na lidskou nedbalost jsem pes – nedávnost jsem třeba vyčinil své zubařce, že nemá v čekárně zalité kytičky. Uznejte, že před usednutím do křesla je to odvaha.

No přiznávám se, že mne občas svrbí ruka, když mi padne do oka podobný „prasopis“.. a že to je magnet na oči! Když někde zahlédnu něco podobného, tasím mobil a dokumentuji. To se jen tak nevidí, taková úroda hrubek na jednom kousku papíru! :))

No přiznám se, že mi to trhne okem. Co říci na to, že je třeba stále vidět na dveřích obchodů či provozoven:„in­ventůra“, „pedikůra“, „léčebná kůra“? 🙂