Brzdí ekonomiku přílišné šetření?

Nelze takto odpovědět. Otázka je poněkud složitější. Utrácení sice oživuje ekonomiku, ovšem za předpokladu že jsou určité jistoty a že jsou dostatečně vysoké příjmy oproti cenám a lidé si mohou bez obav dovolit utrácet.

Ani našetřené peníze se z koloběhu výroba – spotřeba nevytratí. Dlouhodobě a v konečném výsledku se zase do ekonomiky vrátí. Výjimku snad tvoří oblast sběratelství všeho možného, investice do kultury apod.

Kdysi jsem se pozastavil nad tím, jak si min. zemědělství pochvalovalo prudký nárůst ekonomické výkonnosti. Bylo to v době, kdy se rozbíhala masová výroba nápojů v pet lahvích. Otázkou ale je nejen přínos, ale i dopad na životní prostředí. Pokud by se měla objektivně zhodnotit výkonnost různých ekonomik na světě, musely by se jednotlivé položky upravit patřičnými koeficienty dlouhodobé a celkové prospěšnosti nebo škodlivosti. (A také problém jednostrannosti. ČR je značně závislá na automobilovém průmyslu. Ale až začne zdražovat ropa, možná se začnou víc upltňovat jiné dopravní prostředky.) A možná bychom pak byli velmi překvapeni nad stavem světové ekonomiky v různých částech světa.
Protože je ale určení takových koeficientů téměř neproveditelné, jenom bych si tipnul, že šetřit, ale všeho s mírou. A jak kdy, jak kdo a na čem.
Ovšem i anekdoty praví, že kapitalismus šetření nepřeje: Komunismus se bál, že budeme něco chtít – kapitalismus se snaží, abychom chtěli všechno. (Pavel Kosorin)

Spořivost… užitečná.. jak pro co. Pokud je cílem prosperující ekonomika, pak je spořivost nepřípustná. Ale… Zásadní je, položit si otázku, právě tý ekonomiky. Podle mě je tento přístup špatný a vede do pekel. Ekonomika nemá být cílem…

Je to asi takto, mnohé jednání, které je výhodné pro jednotlivce, může být nevýhodné pro celek. Je pravda, že např. na počátku ekonomické recese je náhlý „záchvat spořivosti“ u velké skupiny lidí cestou k jejímu prohloubení. Jinak u té spořivosti také jde o to, co se tím myslí. Peníze se nemusí pouze bezmyšlenkovitě utratit, mohou se také investovat, pak ale záleží zase na tom, jestli jsou investovány do něčeho, co se projeví v reálné ekonomice, nebo do zlatých prutů.

A kam se chceš hnát. Lidstvo si pod sebou tu větev již skoro uřízlo.

Ano, macroekonomie popisuje tzv. paradox šetrnosti, který předpokládá, že pokud lidé začnou příliš šetřit a nebudou utrácet, může to na úrovni celé ekonomiky vést k poklesu poptávky, snížení výroby a růstu nezaměstnanosti. Jednotlivci by tak paradoxně svým úsporným chováním mohli narušit stabilitu ekonomiky.

Nicméně je potřeba si uvědomit, že šetrnost a spoření nejsou špatné samy o sobě. Přiměřené úspory jednotlivců jsou klíčové pro investice, ekonomický růst a finanční stabilitu. To, co může vytvořit problémy, je masivní a náhlý nárůst míry úspor ve společnosti, který není vyvážen stejně rychle rostoucími investicemi.

Zároveň je vždy nutné zohlednit konkrétní kontext – například v době ekonomické krize může být rychlý růst úspor reakcí na nejistotu, která krizi ještě prohloubí. Ale v době ekonomického růstu může naopak růst úspor napomoci tomu růstu, pokud úspory směřují do produktivních investic.