Že by genetika nahradila zodpovědnost?

IK, něco mi to připomíná. Matka mi kdysi v rozčilení řekla, že porodila dva debily. Mám dva bratry, tak jsem odtušila, že kluci jsou chudáci a než stačila oponovat, tak jsem dodala, že genetika dokáže být krutá, že jako matka bych raději inteligenci svých dětí negativně nehodnotila. Stačilo to. Další komentáře se nekonaly.

V takovýchto případech je každé vysvětlení dobré, i když mu třeba sám člověk nevěří.

Samozřejmě, že geny ovlivňují i psychické vlastnosti. Neurčují nám jen barvu vlasů, ale také naše povahové rysy a náš metabolismus. Výchova geny může jen trochu usměrnit 🙂

Genetika je jedna věc a zodpovědnost věc jiná, nelze jedno bezezbytku nahradit druhým.
Samozřejmě, i jakousi zodpovědnost můžeme mít geny danou 😉.
Jaksi zmatené? Ale je to tak, protože i povahové vlastnosti jsou v genech uloženy a výchova je ovlivňuje 😁.
Studium

Já mám zase i takové zkušenosti, že když je dítě ausgerechnet celá maminka a ona sama si své „přednosti“ nechce ani za mák přiznat, svede se to na vlastnosti toho z rodu, kdo jí jde pěkně na nervy.

Geny samozřejmě člověka ovlivňuji, ale z části je to dáno i tím, v jakém prostředí člověk vyrůstá a kdo jej vychovává – podle toho se jeho osbnost formuje.
Mnoho věcí se dá pochytit a „kopírovat“. Pak to vypadá, že se povahově od rodiče neliší.
Je ale pravda, že: Krev není voda a tak se rodové geny mohou projevit až v daleké dospělosti – obvykle při nějaké hodně zásadní příležitosti (velké rozhodnutí, výběr partnera, apod.)
Někdo má ale naopak k rodiči takovou nenávist, že se snaží za každou cenu odlišit – v případě násilnického pedanta nebo notorika pochopitelné a chválihodné konání. Bohužel sklony tam zůstanou.