U jaké příležitosti jste zažili největší pocit štěstí a kdy marnosti či smůly?

Ráda vzpomínám na šťastná léta na střední škole, byla to léta radosti, úspěchů, s mnoha zážitky. Třeba školní výlety a bramborové i jiné brigády byly zpestřením výuky, užívali jsem se na nich legraci …- zkrátka nejen mě, ale i ostatní bavil svět… celkem bezstarostný.

I když jsem později měla problémy či těžkosti související s minulým režimem, našla jsem svou cestu a uskutečnila si svůj sen.

Leccos mohlo být jinak, ale stalo, nejde změnit. Zřejmě v ten okamžiik to bylo rozhodnutí správné, i když nešlo o procházku růžovým sadem … Vše stálo v mém osudu …

Jednou je líp, jednou je hůř, jednou jsi nic, jednou jsi král .. zbývá jen jediné vydat se dál … slova z písně Jiřího Korna – tak jdu dál, až doběhnu do cíle …

Pocit nezměrného štěstí jsem zažil při maturitním večírku v červnu roku 1968. Tehdy jsem se shodně se svými spolužáky domníval, že nám patří svět.
Opak tohoto mámení se pak po létech dostavil o dovolené po obdržení zprávy, že otec spáchal sebevraždu.

Těžko určit. I pocity se časem mění a přetvářejí. Štěstí asi při narození dětí, i vnuků a marnost, zřejmě když jsem vyhořel.

Nevětší pocit štěstí jsem zažil když jsem na střední škole potkal svou první kamarádku.Marnost a smutnou smůlu zažívám v současné době kdy se mamce zhoršil celkový stav a bude třeba jí náročněji opatrovat.

Upravil/a: jirka F

1. Při prvním polibku.
2. Při xté neopětované lásce.

1. Narození dětí
2. Smrt blízkých

a 21. srpen 1968

1/ Při sexu.
2/ Skoro pořád.

Radost – když jsem zjistil že nemám penis jen na čůrání.
Marnost či smůla – když mi mozek přestal vyrábět serotonin a dopamin, z důvodu zklamání od nejbližších.

Pocit štěstí neznám. Pocit marnosti a smůly jsem zažil, když jsem se po mnoha letech vrátil z USA a chtěl jsem v Čechách také poctivě pracovat za solidní odměnu. Už to nikdy nešlo a už se to prostě s člověkem táhne, toto poznání ti nikdo neodpáře! ;)

Nejlepší pocit pro mě byl, když jsem mohl říci, že jsme vychovali dobré a slušné děti, s dobrým vzděláním kteří mají také dobrou práci. Smůla jsou nemoci, které snad každý musí prodělat, marnost má v sobě snad každý, kdo chce nebo chtěl být nadprůměrně bohatý(včetně mě).

Snažím se být permanentně šťastná, stačí i maličkosti. 🙂
Pocit marnosti a beznaděje jsem zažila při úmrtí blízkého člověka. ☹

Štestí ve chvíli kdy jsem si po 24 letech pátrání po tom, co je se mnou sakra špatně, poskládal rodinnou anamnézu až k prapradědečkovi z matčiny strany, přečetl si weby a životní příběhy pár lidí s Aspergerem, našel příčinu. Konečně jsem věděl že nejsem magor a že tak to má víc lidí. Všechno to nepochopení a utrpení od dětství najednou začalo dávat smysl. Brečel jsem dva dny.
Marnost. Třetí den kdy mi došlo, že to čemu jsem celou dobu věřil a doufal v to, je neuskutečnitelné. Že jakoukoli svou špatnou/dobrou vlastnost můžu změnit nebo se jí zbavit, až pochopím jaká to teda sakra je a už mi dál pak nebude dělat ze života peklo. Ovšem Aspergerův syndrom je jiná v mém případě genetická liga a s tím nic neudělám kdybych se rozkrájel. A že teď už sice vím konečně proč dopr… proč jenže navzdory očekávání nejsem vysvobozen ale definitivně v p… poruše ;)

Upravil/a: Hranato