Souhlasíte, že svoboda neznamená dělat to, co chceme, ale chtít to, co děláme?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Jiná odpověď

Je třeba si uvědomit, že existuje svoboda vnitřní a svoboda vnější.

Svoboda vnitřní, tedy naše mysl, existuje už od narození, Sami se rozhodneme, zda chceme něco dělat, nebo to musíme udělat, jindy, zda můžeme udělat, pokud naše zdraví dovolí.

Vždy se najdou věci, do kterých se nám nechce. Ale máme na vybranou, to je naše privilegium, rozhodnout se podle svého.

Svoboda vnější je omezená pravidly, tedy určitými překážkami. Takže je třeba si uvědomit, že nemůže krást, jezdit vlevo, apod., tedy ohrožovat druhé. Takže náš rozum nám říká, že pravidla budeme/chceme dodržovat dobrovolně. Pokud ne, následuje trest.

Takže vnější svoboda spočívá v poznání nutnosti a odpovědnosti. Když řekneme, že jsme svobodní, víme, co děláme.

Takže J. J. Rousseau má pravdu.

Upravil/a: annas

Jiná odpověď

Svoboda znamená, že můžeš mít vzdělání jaké chceš, můžeš cestovat kam chceš, nikdo ti nebrání říkat co chceš a pod. Ale i svoboda má své limity. Např. jako nyní, kdy je svoboda z důvodů známých, částečně potlačena v zájmu zdraví nás všech. Má to ale svá pravidla, která někteří nechtějí pochopit.

Upravil/a: elkon

Jiná odpověď

Svoboda je možnost se samovolně rozvíjet, ale také přijmout za to odpovědnost, včetně ctít onu svobodu i druhého člověka.

Ne, protože...

Jak by mohla být svoboda chtít to, co děláme? Člověk by mohl dělat naprosté minimum nebo omezující věci a naučit ho chtít jen to, co dělá, znamená ovládat ho, na/programovat a omezovat. Nebo omezovat sám sebe.
Jak se dostal k tomu, co dělá? (předtím to nechtěl?) A když dělá něco, co nechce, tak se s tím má smířit a má to „chtít?“ V čem je tam ta svoboda?

Svoboda je možnost vybrat si podle své vůle, rozhodovat se podle ní – bez vnějšího a vnitřního omezování (to je vše). Ale i to má své meze (v zákonech a mravech společnosit). Chtít dělat, co chceme nemá se svobodou, co dělat. Člověk něco může chtít dělat, ale je to věc volby, zda to bude chtít dělat (i v budoucnu) a bude s tím spokojený (když ne, tak to může změnit). Může se svobodně rozhodovat, co dělat a nedělat. Věc volby, nikoli věc spokojenosti. Člověk se může spokojit s čímkoli, i když je tvrdě omezován. Nemusí mít na výběr, přesto se může spokojit s tím, co dělá (i když to dělat nechtěl a podvědomě třeba stále nechce). Ale to není svoboda.

Upravil/a: NoFear