Přijde vám zajímavé, že se dítě slovinsky řekne otrok?

Ani ne, slovanské jazyky se významem slov často hodně vzdálily. Tak třeba polské szukać neznamená konat směšné pohyby, ale hledat. Ruské kрасный neznamená krásný, ale rudý, kráse zcela vzdálený. A ještě polsky zachód není hajzlík, ale západ 🙂

Stačí se podívat do Etymologického slovníku Jiřího Rejzka a dovíte se, proč tomu tak je.

„otrok, otrocký, otroctví, otrokář, otrokářský, otrokářství, otročit, zotročit. Hl.wotročk ‘pacholek’,r.st­.ótrok ‘chlapec’, sln. ȍtrok ‘dítě’, stsl. otrokъ ‘dítě, chlapec, sluha’. Psl. *otrokъ se obvykle vykládá z ot- ( :od) a odvozeniny od slovesa *rekti ( :říci), tedy ‘kdo je mimo mluvení’, ať už proto, že mluvit neumí (dítě), či nesmí (otrok). “

Není otrok jako otrok. Dávný význam slova otrokъ: označovalo u starých Slovanů mužskou osobu nedospělou, chlapce, mladíka. 🙂
http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=4248

Ne, ale očividně taková hloupost někomu zajímavá přijde.

A latinsky se otrok řekne servus. Takže když takto pozdravíme, říkáme, že jsme otrokem. Když se budeš učit cizí jazyky, tak ti některá slova budou připadat podobná jako česká, ale budou mít jiný význam.