Napsali byste zde čárku?

Jen upřesním. Čárkou neoddělujeme jen věty, ale i větné členy.

V obou případech jde o shodné přívlastky. Před uvedenými přídavnými jmény můžeme někdy čárku napsat, jindy ne. Záleží na kontextu.

Věta není jednoznačná , umožňuje totiž dvojí výklad. Díval se na tebe a přitom (přemýšlel) myslel o budoucnosti x díval se na tebe, která jsi (přemýšlela) myslela o budoucnosti …
Bermu tu druhou variantu. Zkuste si říct. Když se na mě dívá, záleží na tom, na co myslím? Nezáleží, takže spíš vysvětlujeme … dosaďte si …

Pokud přívlastek"myslící o budoucnosti" má odlišit druh myšlení, není možné tento přívlastek vypustit, aniž by se změnil smysl věty. Proto jde o přívlastek těsný.

Pokud bychom však ttímto přívlastkem jen něco pouze vysvětlovali nebo popisovali, nikoliv rozlišovali, šlo by o přívlastek volný, a ten by se oddělil čárkou.

2. Všimla jsem si knihy ležící na podlaze. Zde rozlišujeme, že jde o knihu, která leží právě na podlaze, ale nikoliv jinde. Tedy přívlastek těsný, … dosaďte si … .

Tady se čárka nepíše. Čárka odděluje dvě věty: Všimla jsem si knihy, která leží na zemi. Ale samostatné ležící na zemi není samostatná věta.

Ne.

Podle mě jde o přívlastek těsný. Podle mého názoru jde o stejný příklad:

Přívlastek těsný zužuje význam podstatného jména nebo zájmena, k němuž se vztahuje;
Zpravidla jej tedy nelze vypustit z věty, aniž by se změnil její význam.
Těsný přívlastek se v češtině neodděluje čárkami. Rozvinutý přívlastek se spíše uvádí za rozvíjeným jménem, rovněž neoddělený čárkami. Uvedení těsného přívlastku až za jménem může být také prostředkem zdůraznění, protože v češtině je obvyklé jádro výpovědi klást na konec věty.
Příklady rozvitých těsných přívlastků:
Cesta vinoucí se údolím byla blátivá.
Stádo ovcí pasoucí se na Kosí hoře hlídali dva psi.

Ano, poněvadž tam (pole mne) patří a já jí tam nějak cítím.
Bez záruky, je to už let.. 😁

Proč by ne, klidně, však mi ruka neupadne.
Všimla jsem si knihy, ležící na podlaze.
No vidíš a je tam :)

Já ne, protože ležíci není sloveso.