Měl by člověk mít rád svou práci, aby mohl s radostí pracovat a radostně žít?

Je to ideální stav. Ovšem většina lidí svoji práci nemá moc rádo, a tak většinu svého života stráví něčím, co je nebaví…

Upravil/a: quentos

Prijde mi to logicke! Protoze kdyz budu chodit do prace, ktera me nebavi, mam zkazeny cely den, tyden, mesic, rok – vlastne cely zivot. Proto je idealni, najit si praci, ktera nas bavi.

Určitě

Samozřejmě, ne každý si ale dokáže najít práci, která by jej bavila a byla by i koníčkem. Mně se to povedlo, už po základní škole jsem věděl, co chci dělat, čím se živit, a bavilo mě to celý život. Časem jsem se i dostal ve své profesi na místo, kde jsem i dost vydělával, a tím jsem se pak dostal i k pěknému, nadprůměrnému důchodu. Je to na každém, jestli chce vydělávat dost peněz (je potřeba myslet hodně dopředu), nebo se spokojí s tím, co mu kde dají.

Upravil/a: quentos

Samozřejmě. Je to značka ideál.

Já třeba já mám rád svoji práci.

No vidíš, že umíš položit i normální otázku, jednou za 10 let! 😅

Ale máš to volaké zmetené, je to radostně pracovat a radostně žít. A do rachoty zvesela, rubat jak frajer nevídaný, co rube na předku, bo Stalin nakazał.

Jestli někdo dlouhodobě dělá něco, co ho nebaví, je cyp.

Upravil/a: quentos

„Pokud by práce byla zároveň jeho koníčkem“, pak bude člověk svou práci mít rád a tedy bude moci s radostí pracovat a zřejmě i radostně žít.

Jyřík jyřík… 😑

Pokud si to dáš do matematické výrokové logiky, kde výrok A mám rád svou práci a výrok B pracují s radostí a radostně žiji. Pak podle pravidel indukce jestliže A pak B , tak je nepravdivá jen když B je nepravdivá a A pravdivá. Jinak je pravdivá. Takže si to může š přebrat. Ono to není ale všechno, jak zjistíš časem. Radost v práci a životě se mění u každého člověka různě.

Táta mi říkával: „Co děláš, dělej rád.“ No já jakožto nerozumný dospívající jsem mu to otáčel (dělej, co děláš rád). Také je součástí jedné modlitbičky: „Věčný Otče, obětuji ti nejsvětější srdce Ježíšovo a všechnu lásku, se kterou vykonal na zemi všechny svoje práce,…“
Já jsem se to nakonec přece jen trochu naučil, i když připouštím, že si raději zvolím činnost, ke které mám blíže. (Podle hesla – nevadí, že si nevydělám, hlavně když se nadřu.)