Avatar uživatele
asdf9876

Máma se chová naprosto iracionálně a ničí si život tím, že většinu svého volného času dělá úplné nesmysly. Co mám dělat?

Dobrý den, je mi 20 let, ale máma drtivou většinu svého volného času tráví domnělými povinnostmi. Kdo to čte, tomu možná ani nebude věřit, myslím, že musí být nějak psychicky nemocná.

Např.

  • přijde z práce, otevře skříň a hledá, které talíře jsem použil a znovu je umyje, což ji trvá tak půl hodiny. Už jednou umyté talíře důkladně umývá jarem a pak je zase mnoho minut vytírá.
  • celou předsíň a kuchyň myje maličkou utěrkou dvakrát či třikrát denně. Jedno mytí trvá průměrně tak 40 minut.
  • dělá mi snídaně, i když si je chci dělat sám. Snídaně znamená, že v jednom talíři je chleba, v dalším jedno rajče, v dalším jedna mrkev, v dalším dva plátky sýra, každý den talíř pak mnoho minut důkladně myje. Takovou snídani mi připravuje tak 40 minut.
  • když přijdu, tak si vezme všechno moje oblečení a hodinu ho drhne.
  • každý víkend vytírá stůl mokrou utěrkou, včetně povrchu počítače, klávesnice, nabíječek a disků, čímž to může rozbít.
    • každou sobotu tráví 8 hodin ježdění po celém městě, protože v jednom obchodě nemají nějaký specifický jogurt, v jiném mají jen velká balení mrkví atd. Já ji nabízím, že půjdu nakoupit jídlo, ale peníze mi nedá. Opravdu nemám čas s ní celou sobotu strávit v obchodech. V rodině si stěžuje, že nenakupuji, i když mě nakupovat neumožní.
  • všem v příbuzenstvu říká, že nic nedělám, ale už neřekne, že tak 2 hodiny každý den myje podlahu, což nedělá snad nikdo na světě a že mi prostě oblečení vezme a začne ho mýt. Když jsem to párkrát umyl já, tak to nijak nepomohlo, protože tam potom hned naklusala a začala to mýt znovu.
  • řadě lidí říká, že je hrozně chudá, přitom mi kupuje značkové oblečení, i když jsem ji mnohokrát říkal, aby koupila levné v sekáči nebo u Vietnamců.

Nevíte, co bych s tím mohl dělat? Mám výčitky svědomí z toho, jak si pro mě naprosto ničí život. Přijde mi, že musí být nějak nemocná, že tohle prostě není normální. Pořád brečí, že nemá žádný volný čas, že má zničený život. Snažím se ji vysvětlit, že to, co „pro mě“ dělá, prostě nikdo jiný nedělá, že to není normální, aby s tím přestala, ale nejde ji to nijak vysvětlit. Vůbec mimo cestu do práce nechodí ven, jen je doma a dělá tyhle naprosto nesmyslné věci. Opravdu drtivou většinu času od příchodu domů z práce do spánku tráví takto. Výjimkou jsou nákupy.Mnohokrát jsme se kvůli tomu i pohádali. Mám výčitky svědomí, že si kvůli mě ničí život, i když si to nepřeju. Dneska jsem se zabarikádoval v pokoji s oblečením, aby místo hodinového drhnutí mého oblečení dělala své koníčky a místo vděčnosti na mě přes dveře dvě hodiny křičela, že jsem se nemohl věnovat přípravě do školy.

Opravdu ji chci nějak zabránit, aby s tím přestala. Život v posledních letech utíká neuvěřitelně rychle a nechci si pak na stará kolena vyčítat, že jsem nedokázal zabránit tomu, aby si ve jménu mě zničila svůj život.

Zajímavá 0 před 526 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
Filip84

Je-li pravdivé, co píšeš (píšeš toho až moc, pro to, aby se dala ustanovit příčina problému, což je zde výjimkou! 🙂 ), matka trpí obsedantně kompulsivní poruchou (psychosou).

Ty můžeš dělat jediné: nepodporovat jí v tom, postavit se tomu. To znamená, že i když Ti nachystá tu snídani, jak jsi popsal, tak se jí nedotkneš, ale nachystáš si snídani vlastní.

Pokud Ti nedává peníze, a pokud se neživíš sám, je Ti 20 let a studuješ na denním studiu, máš nárok na výživné, můžeš jí o ně zažalovat. Jistě, pořad práva je (nebo by být alespoň měl) ultima ratio, ale toto je ultima ratio, jinak z toho začne „hrabat“ i Tobě.

Ty to nevyřešíš, řešit to musí psychiatr a psycholog, a abys k němu matku dostal, tak si matka musí připustit, že má problém. A dokud jí budou všichni uhýbat, tak je vysoce nepravděpodobné, že si to uvědomí. Řeší se to jak medikamentosně, tak, zejména, psychotherapií (případně kognitivně – behaviorální therapií.

Bez toho to bude horší a horší.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Obsedantn%C4%9B-kompulzivn%C3%AD_po­rucha
https://www.so­len.sk/storage/fi­le/article/e3393f8c­634af3da9f5de0f56f1a2e­e0.pdf

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
zjentek

OCD, jednoznačně. Anebo je tvá máma nediagnostikovaný „auťák“. To první je zlé, z druhého mohou naopak plynout i výhody. Tak či onak, porozumění doma neočekávej!

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kelt

Tebe asi nepočala z Ducha Svatého? To tam není žádný chlap pro ni?

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Dochy

Zkusil bych se poradit s:
Jejím ošetřujícím lékařem (je otázka co Ti může sdělit, ale mohou pro něj být zajímavé informace od Tebe)
Tvým ošetřujícím lékařem
nějakým psychologem/psychi­atrem

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Filip84

A jak matka funguje v práci? Tudy by mohla vést cesta, protože se jeví vysoce nepravděpodobné, že by se ty obsese a kompulse nedostavovaly i tam (byť je to možné).

Jinak Tvůj přístup není správný, pravděpodobně Ti schází edukace. Ty jsi dospělý člověk, ergo, nemáš matku „přesvědčovat“ o tom, že její chování není normální, protože to „nikdo jiný nedělá“. To není argument, já bych Ti na to řekl, že mne ani v nejmenším nezajímá, jak co dělají „jiní lidé“, protože já mám vlastní věci, vlastní postupy, a s jinými lidmi nemám nic společného. 🙂 Argument je, že jsi dospělý člověk a prostě si to nepřeješ a ona to bude, minimálně, tollerovat. Zkrátka a dobře, nastavit si hranice, lulana Ti také nekontroluje po použití toillety, jestli jsi si ho řádně okapal, a po koupeli Ti nekontroluje, jestli máš umytou předkožku – jistě chápeš. 🙂 Toto je naprosto stejný princip: jsi dospělý člověk, snídani si nachystáš sám, oblečení si opereš sám. Hotovo, konec. Proč? Protože jsi dospělý člověk a protože si to tak přeješ.

Avatar uživatele
asdf9876

Já ji to už asi 5 let říkám, aby s tím přestala, aby měla normální život. Ale je to naprosto marné. Jakmile odejdu pryč, tak nakluže a jde čistit můj pokoj. Jakmile se jdu umýt, nakluže pro moje oblečení a hodiny ho čistí. Můžu ji říct cokoli, ale pokud nenajdu klíč, tak nezabráním tomu, aby drhla můj pokoj. Ani svoje oblečení moc neohlídám, když jsem ve vaně, tak nemám jak bránit mámy volný čas, protože oblečení do vany při mytí dát nejde. Opravdu jakmile se jdu umýt, tak toho zneužije, aby si mohla ničit svůj volný čas a jde se starat o moje věci do mého pokoje. Jediná šance by bylo najít klíč a pokoj zamykat.

Avatar uživatele
asdf9876

A ještě jsem zapomněl říct jednu věc. Spí tak 3 až 4 hodiny denně, protože do noci mi proti mé vůli dělá složku a o půlnoci si jde číst. Snažím se jí vysvětlit, aby normálně chodila spát a své koníčky dělala přes den, ale je to marné. Včera jsem se zabarikádoval se svým oblečením a když jsem šel na záchod, tak jsem ho vzal s sebou, aby ho nemohla čistit a měla více volného času. Jakmile jsem vyšel z pokoje, tak okamžitě naklusala a začala hledat moje oblečení.

Kde je klíč od mého pokoje, nevím. Až bude v práci, pokusím se ho najít, abych svůj pokoj mohl zamykat. Pak by máma konečně měla mnohem více volného času.

Avatar uživatele
Filip84

Samozřejmě, že to je marné, to je, jako bys mrzákovi říkal: „Nekulhej!“. Ona potřebuje odbornou pomoc.

Já nevím, proč jsou lidé přesvědčeni, že když něco řeknou, že se něco změní.

No dobře, pět let, ale jí je zjevně víc, než, řekněme deset. A před tím co? A v práci? A chlap / přítel / manžel…, partogenesí, jako v Sexmisji (1983) jsi asi vyroben nebyl?

Avatar uživatele
Rokio

Filip84: Obsedantně kompulzivní porucha není psychóza. V tom si se spletl. Píšeš nepravdu. Jedná se o neurotickou poruchu.

Zde je odkaz: https://cs.m.wi­kipedia.org/wi­ki/Obsedantn%C4%9B-kompulzivn%C3%AD_po­rucha
zdroj: Wikipedie

Avatar uživatele
Filip84

Obsedantně kompulsivní porucha patří mezi komorbidita, příčina může být psychotická, stejně jako neurotická; to, že se pacient navenek projevuje jako osoba trpící obsedantně kompulsivní poruchou neznamená, že hlavní příčina je neurotická, může jít o komorbiditní poruchu, a v tom případě může být hlavní příčinou jiná psychosa, proto je ta psychosa v závorce.

V podrobnostech in: Kryštof Kantor & Klára Látalová: Schisoobsedantní příznaky, in Psychiatrie pro praxi 2020, 21(2), str. 74–77.

Avatar uživatele
Rokio

Filip84: Aha. To jsem nevěděl. Díky za informace.

Avatar uživatele
Filip84

A proč bys to, proboha, vědět měl? Za prvé, nemáš na to paměť, za druhé, nemáš na to intellekt (nespojíš si jedno s druhým, nepochopíš správně souvislosti etc.), a za třetí, zabýváš se tím za nějakým účelem. To nefunguje! 🙂

Avatar uživatele
Filip84

A proč bys to, proboha, vědět měl? Za prvé, nemáš na to paměť, za druhé, nemáš na to intellekt (nespojíš si jedno s druhým, nepochopíš správně souvislosti etc.), a za třetí, zabýváš se tím za nějakým účelem. To nefunguje! 🙂

Nový příspěvek