Lze vůbec vědecky popsat krásu?

Jednou jsem četl nějaké sci-fi, kde podobnou otázku dali super obrovskému kvantovému počítači, ten pár let přemýšlel a došel k tomuto: nejdokonalejší a nejkrásnější je čistý bílý kruh. Pan Suchý jinak měl ve své písničce (díky hapiky) zase jednou pravdu. Je to fakt hodně subjektivní, jak říkal Švejk: „ten pes vám byl tak ošklivej, až byl krásnej“.

Krásu nelze popsat slovy. Je to „královna z hedvábí.“

Upravil/a: quentos

Na to opravdu vědu nepotřebujeme. Tam, kde má promluvit a přinést důkazy, tak mlčí.

Krása je cokoliv, co vzbuzuje libost.
zdroj: učivo základů společenských věd na OA

Před pár lety prolítl nějaký článek, že vědci zkoušeli udělat z mnoha fotek žen různých národností udělat pomocí počítače jakýsi „průměrný“ obličej. Vlastně dosáhli toho, že výsledný ženský obličej měl mimořádně pravidelné rysy. U různých národností se kapku lišily, ale byly všechny krásné.
Takže to vypadá, že např. ženská krása bude možná vyjádřitelná jako míra odlišnosti od nějakého ideálu, který je vlastně průměrem.
Co se týče neživých věcí, tak se zdá, že libě vnímáme souměrné tvary, jako různé symetrické ornamenty. Nebo obrazy v nichž se uplatňuje zlatý řez, což je docela zajímavá věc i v matematice. Ostatně zrovna dneska jsem na YT poslouchal nějakého matematika a ten říkal, že dobrý matematik vnímá krásu matematiky.
Zajímavé je taky, jakou krajinu vnímáme jako krásnou. Lépe než v mezi nekonečnými lány někde v rovině, kde není kouska kopečku, se cítíme v alespoň mírně kopcovité krajině a když vylezeme na nějakou horu, třeba v Krkonoších nebo v Alpách, jsme přímo uchváceni. Jako bychom preferovali dobrý rozhled do dálky nebo dobrou možnost různých úkrytů. Tuhle zase jeden biolog někde psal, že člověk za úplně ideální považuje mírně kopcovitou krajinu místy porostlou skupinami stromů. A to je prý ten typ lesostepní krajiny ve které se vyvinul člověk.
A co třeba krásná hudba? Patrně některé rytmy a harmonie dovedou způsobit příjemné pocity. Pozoruhodné je to, že hudba často nejvíc maká na samotných hudebnících. Stačí se podívat na nějakého jazzmana nebo sólového kytaristu rockové kapely, jak si to užívá, když to pořádně rozbalí.

NE! Na to je příliš subjektivní.

Upravil/a: Edison

Nelze. Krása není nic konkrétního, jedná se o abstraktní pojem. „Je to jev či vlastnost, kdy něco nebo někdo je vnímáno jako krásné“ (wikislovník).

„Krása, -y, krás žen. r. soulad tvarů, barev, zvuků al. soulad myšlenek a umělecké formy jejich podání příjemně působící na smysly a city člověka: k. přírody, k. člověka, zpěvu, melodie, obdivovat k-u květin, k. myšlenky, stylu, románu, dramatu ap.“ 🙂

https://slovnik­.aktuality.sk/pra­vopis/slovnik-sj/?q=kr%C3%A1sa

Krása je něco, co v nás vzbuzuje nádherné pocity. Jak to vyjádřil jeden člověk. Poznávám vnitřní krásu ženy. A jak to děláte? Jsem v ženě, uvnitř. To je krása.