Která literární pohádka byla pohádkou vašeho dětství?

Pro mě to byly snad všechny pohádky Boženy Němcové, babička jich měla dva objemné díly. Přelouskal jsem to všechno, sotva jsem se naučil číst. Učitelka se divila, jak mi to čtení jde. Vlastně to asi byly jediné pohádky, které jsem kdy četl. Pak už to byly pohádky pro dospělejší – verneovky a odtud byl jen krůček ke sci-fi.

Upravil/a: quentos

Malá Gita žije na chudé kodaňské periférii a spolu s houfem stejně chudých dětí toužebně okukuje výlohy obchodů. Většinou je vyžene šmajdavý strážník Vincek. Gitu, které se děti posmívají kvůli jejím snům, nejvíc přitahuje výloha a vůně pekárny U mořské panny, která patří paní Ulssenové. Za výlohou jsou rozprostřeny koláče na mísách, mezi elegantními hosty pekárny prochází paní majitelka, za pultem jsou čisťounké dívky a nádobí sbírá malý Albert. Gita sní o tom, že i ona bude jednou taková dáma. Místo toho s maminkou žije v polorozpadlé kůlně. Gitina matka se živí uklízením v honosné domácnosti, ale jednoho dne na mokrých schodech uklouzne pán domu a Gitině matce nezbývá, než se vrátit k žebrotě. Malé Gity všimne bezdětná paní Ulssenová. Gita ucítí životní příležitost a laskavé dámě se představí jako sirotek Brigita. Maminku bez mrknutí zapře. Paní Ulssenová poskytne Brigitě domov. Jenže Brigita se začne chovat ke svému okolí povýšeně a sobecky. A za to ji nemine trest. Když jednoho dne dokonce šlápne i na čerstvě upečený chleba a v té chvíli se pod ní rozevře blátivá louže. Brigita se propadne do podzemního doupěte, kde se na sobeckou slečnu, která šlape po božím daru, a navíc zapřela i vlastní matku, čeká patřičná odplata, o kterou se už postará Bahenní žínka, Prakouš, Hamižnice a další příšery z podzemí…

Zdroj: Předloha: Hans Christian Andersen (kniha)

Císařovy nové šaty a Chytrá horákyně, jo a Enšpígl.

Upravil/a: quentos

Knihy pohádek „Sůl nad zlato“ od Boženy Němcové ( Princ Bajaja, Neohrožený Mikeš, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Čert a Káča, Chytrá horákyně Potrestaná pýcha Princ Bajaja Sedmero krkavců Sůl nad zlato„ O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, Řemeslo má zlaté dno, O dvanácti měsíčkách a další).
Klasika, dobro vítězí nad zlem.

„České pohádky“, Jan Drda (např. Dařbuján a Pandrhola, Zapomenutý čert, O princezně Jasněnce a ševci, který létal,).
H. Ch. Andersen (Cínový vojáček, Císařovy nové šaty, Křesadlo, Malá mořská víla, O princezně na hrášku, Ošklivé káčátko, Pasáček vepřů, Sněhová královna aj.). Z některých mi bylo smutno.

A hlavně „bichle“ Mikeš od J. Lady.. Vzpomínám na krásné chvíe s maminkou, během čtení knihy.

Na pohádky se ráda dívám i dnes.

V době mého dětství měly premiéru pohádky Pyšná princezna a v barvě pak Princezna se zlatou hvězdou na čele. Byl jsem z nich nadšen, ba přímo u vytržení.

Co je Andy

Před pár měsíci jsem zhlédl pár vybraných dílů. Poučení je, že nevhodné vtípky se nevyplácí. Na své stáří má dobrou grafiku a většina kousků je v něm reálná.

Bylo toho více – Hrubínovy pohádky, Němcová, Erben, Sekora, Neználek a pod. Minulý týden jsem vyprázdnil půlku knihovny s podobnými tituly a za druhý den byl bibliobox prázdný.

No a co Mrazík? Vánoční klasiky se nepočítají? Je sice filmová, ale je to pohádka.

Jak tam bylo o ptáku Ohniváku

Tři zlaté vlasy děda Vševěda. To byla jediná, kterou děda (můj) uměl celou zpaměti. Já jsem tehdy ještě číst neuměl.
Když jsem se naučil číst (sám od sebe, dříve než jsem chodil do školy), nevzpomínám si, že bych četl pohádky. První knihy, na které se pamatuji, byly Karlíček – zručný letecký modelář a Winnetou (ve slovenštině).

„Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky“ a „Pohádka o ptáku Klabizňákovi“ (obojí Václav Čtvrtek); ale už se k nim nevracím. Bylo v nich tajemno, napětí, dobrodružství… a vždycky to dobře dopadlo. Dnes už pohádky nemusím.