Jsme svobodní?

závislost na čemkoli tě připraví o svobodu ..může to být třeba závislost na svobodě :o

Člověk je svobodný, jen to tak musí cítit, nesmí se nechat ovlivňovat a manipulovat, mít svůj názor. Svobodně se můžeme rozhodnout pro cokoliv, pokud nám rozum a srdce napoví správně.

Jsi jen tak svobodná, jak vysoké je tvé konto.

Otázka „Je člověk svobodný?“ asi není správně formulovaná. Vysvětlím na příkladu, který se sám nabízí.

V češtině lze slovo „svobodný“ použít jako opak k „ženatý/vdaná“ (žijící v registrovaném partnerství). Zde slovo „svobodný“ má absolutní hodnotu. A má i absolutní opak. Buď jste svobodná nebo nejste. Tedy, buď jste svobodná NEBO vdaná. Nejde být obojí, nemůže nebýt jedno z toho, nemůžete být do nějaké míry vdaná nebo z několika procent svobodná.

Uvažujeme-li o slově „svoboda“, „svobodný“ ve smyslu svobody vyjadřování, svobody vůle, svobody jednat apod., pak taková absolutní hodnota neexistuje a, naopak od příkladu výšše, vždy jde o míru svobody. Polohu dané svobody, tedy dané míry svobody, pak na pomyslné linii mezi abstraktními absolutními svobodou a nesvobodou odhadujeme tak, že dvě míry svobody vzájemně porovnáváme.

Pokud něco existuje, pak tím, že je to nějak vymezeno oproti ostatnímu, co není jeho součástí. Co vymezeno není, neexistuje. Člověk, jako jeden z nesčetných jevů tohoto světa, je nějak vymezený, omezený (teď to nemyslím pejorativně). Pokud bychom přesto uvažovali, že by nějaký subjekt, řekněme člověk, měl být zcela neomezený, tedy absolutně svobodný, pak by asi pojem svobody a nesvobody nebo pojem míry svobody nechápal. Neměl by pro něho žádný význam. Asi bychom ho neoznačovali jako člověka, nýbrž nějakým pojmem ze sfér, kde se mluví o absolutním bohu.
(Bohužel, pojem absolutní nesvobody může být jaksi „představitel­nější“ – stačí si představit, že upadnete do otroctví, nebo že úplně ochrnete.)

Omezeni jsme mj. našimi tělesnými dispozicemi, dispozicemi naší nervové soustavy, naším DNA, gravitací, klimatem, délkou života, prostředím, v němž jsme se narodili, společenskými poměry, v nichž žijeme atd. atd. Něco nás omezuje všechny stejnou měrou, něco každého jinou. Tím vším je dána míra naší svobody i v našem myšlení a rozhodování.

Do jaké míry se jedinec dokáže odprostit od „dřívějších vlivů“ závisí tedy na tom, jak rigidní, jednostranné a podobně tyto vlivy byly, a na tom, jak „kvalitní“ nervovou soustavu daný člověk má. Jinak na tom bude vnímavý a přemýšlivý skeptik a jinak „krátkozraký“, samozřejmý suverén, který slepě akceptuje, co je mu tlučou do krabičky. Například osobním příkladem. A přijde-li mu to momentálně lukrativní. Jiná je situace v názorově pluralitní společnosti s vysokou mírou svobody projevu a jinak v policejním státě, kde vás vyjádřené pochyby o politice strany přivedou na výslechovku, nebo mezi lidmi zcela ovládnutými nějakou ideologií, kde vám pochyby o její svatosti z hlavy vyženou ti nejbližší, pokud si vůbec nějaké pochyby dokážete sama představit.

Odprostit se od veškerých vlivů asi nejde. Člověk si své morální hodnoty úplně sám neuspořádá. Už proto, že úplně sám prostě není. Kdyby byl, byly by mu morální hodnoty na entle – nebylo by vůči komu je uplatňovat.

Pokud Vám tohle „rozpovídání“, nutně zhuštěné, neúplné a diskutabilní, nestačí, sáhněte po knihách nějakého filosofa, lépe různých filosofů. Ti dokážou být jinak ukecaní, milá Houslový klíči. To budete koukat! 😉

Otázka je, co je to svoboda.
Svobodný jsem byl za komunistů, kdy jsem se mohl rozhodnout do kterého zaměstnání půjdu…dnes nemohu, protože MUSÍM vzít zaměstnání kde mě jako starého člověka ještě vezmou.
Svobodný jsem byl za komunistů, kdy jsem se mohl rozhodnout, zda-li si vezmu půjčku nebo ne…jistota zaměstnání...­..dneska se bojím vzít jakoukoliv půjčku z důvodů NEJISTOTY zaměstnání.
Svobodný jsem byl za komunistů, kdy jsem mohl říci názor na nešvary či nedostatky ve fabrice…dneska nemohu, protože za jakýkoliv neshodný názor či výtku proti vedení je vyhazov.
Svobodný jsem byl za komunistů když jsem se rozhodoval, zda-li pojedu do práce autem nebo ne…dneska MUSÍM (teda musel jsem, nyní jsem nezaměstnaný), protože jiný spoj není a nebo sám podnikatel mě nutí jezdit autem (podmínka při nástupu, být flexibilní a moci být kdykoliv k dispozici)
Nesvobodný jsem byl za komunistů kvůli cestování, ale to dneska jsem také, protože jen ten kdo na to má může cestovat…lidé s minimálním příjmem v tomto případě nejsou svobodní.
Takže plně se ztotožňuji se -Shady- "SVOBODNÝ JSI TAK, JAK VYSOKÉ JE TVÉ KONTO.), protože lidé s příjmem okolo 10tisíc jsou méně svobodní než ti, co mají miliony.

Na takovéto rozepisování sis ale vybrala nesprávné stránky. Měla by ses podívat do pravidel a do kodexu.

Jsme svobodní, pokud se cítí být svobodný náš duch a naše mysl. S fyzickým stavem to příliš nesouvisí. I rozhodování o tom, zda budeme zlí, podlí, podvodníci, čestní, upřímní atd. je jen otázkou našeho svobodného rozhodnutí.

Človek je slobodný vo svojom zmýšľaní a konaní ako viktoriánska panna v korzete.
Čo je to sloboda, sloboda zmýšľania, sloboda konania? To všetko obmedzujú akési prírodné a spoločenské podmienky – pravidlá, zákony, ako v hudbe husľový kľúč…
Všimnite si, aj tu na tejto stránke, ste potvrdili dodržiavanie akýchsi pravidiel. Ak vybočíte z radu, okamžite sa nájde ktosi, kto vám ich pripomenie, prípadne aj potrestá.
Čo to znamená? Človek, nech by sa akokoľvek cítil slobodne, je obmedzený svojou vlastnou duchovnou i fyzickou podstatou a daným prostredím. Ale slobodný človek sa snaží z tohto obmedzenia vymaniť. Len neslobodný sa zmieri.

Člověk je svobodný, za mě jednoznačně. Může se rozhodovat o svém životě, může si vybrat, kde chce žít, může si zvolit, jeslti být šťastný nebo věčně nespokojený…

Dohromady nevim, ale já jo

Tohle je dost dobrý k zamyšlení…
http://www.vi­deacesky.cz/na­vody-dokumenty-pokusy/mame-svobodnou-vuli-ok