Jakou největší ptákovinu jste jako dítě kdy provedli?

Těžko říct. Takových věcí bylo víc, vybrat tu nej není snadné. Všechny uvedené byly v rozmezí tří až pěti let.

Pokus o útěk z domova v asi 3, 4 letech na malém plastovém autíčku (ujel jsem cca 50 m od domu a to mě chytl soused a přivedl domů. Popravdě nevím, kam jsem chtěl dojet, když jsem znal jen okolí v ulici domu. Ani už nevím proč, jen jsem byl myslím naštvaný na rodiče).
Babička mi dala zapalovač a o pár dní později jsem chtěl zapálit trávu/louku. To mě chytla matka, protože jsem jí asi o pět minut dřív řekl, co chci udělat, ale asi si původně myslela, že si dělám legraci. Ta tráva nebyla suchá, takže by stejně nechytla. A fakt nevím, proč jsem to chtěl udělat, jen jsem si asi říkal, že by to byl dobrý nápad rozdělat oheň.
Matce i babičce jsem prozrazoval některé svoje perličky. Takové ty trapnější věci jako tajné lásky, dětské fantazie atd. :D
Když jsme jeli s rodiči a sourozenci na dovolenou (normálně tady v Česku jen v pronajaté chatě, kam jsme pár let jezdili pravidelně), tak první věc, co jsem udělal, když jsme tam přijeli, bylo, že jsem se šel napít. Ovšem ze záchodové mísy. :D To si ale nepamatuji, znám jen z vyprávění a byly mi snad míň než tři roky.
Matka často vařila a pekla a já jí rád pomáhal tím, že jsem jí ujídal, co se dalo. Jednou, když mi byly asi 4, se stalo, že jsem snědl malý plátek syrového masa, který matka měla na řízky. A přibližně ve stejném období jsem vypil asi dcl rumu, který máma přidávala do buchty. Vždy se jen na chvíli otočila a už to bylo pryč ze stolu. Ten řízek si pamatuji, ten rum ne.
Další „útěk“, to mi byly 4, tentokrát od babičky. Něčím mě naštvala, už nevím čím, a chtěl jsem za matkou. Ta byla u strýce, kde pomáhala s úklidem, tak jsem se vydal za ní. A taky jsem tam došel. Od domu k domu to je asi něco přes kilometr přes kopec, ale ve čtyřech jsem nesměl ani na krok a sám jsem nikam pochopitelně nechodil, takže lajdáctví. Babička se chvíli bála a hledala a matka mě pak dovedla zpátky.
V pěti nebo šesti jsem „rozlil“ kofolu. To nezní až tak špatně, jenže ona se rozlila trochu jinak. Byla to 2l flaška, měla pootevřené víčko a upadla mi z větší výšky. Rychle zpěnila a doslova vybuchla a „vytapetovala“ naše bílé stěny. :D Ovšem byla to nehoda, ale pamatuju si, že matka byla fakt hodně nas*aná.

Těch věcí bylo… určitě jsem si na spoustu nevzpomněl a to možná ještě horších. Ale v porovnání se staršími sourozenci jsem byl údajně zlatičko, jak mi ostatní potvrdili. Ti prý dělali samé vylomeniny a to docela závažné a dělali je naschvál. Nehod měli taky dost, mnohem víc než já.

Upravil/a: quentos

Jejda Keplere, těch bylo TOLIK jednak a druhak tak dávno, že si je moc nepamatuji. Přirozeně některé se připomínaly dloooouho do mé dospělosti (obě „spáchané“ v předškolním věku), vlastně rodiče je „dávali k lepšímu“ při všech možných příležitostech, proto si je pamatuji. :)

Tátova oblíbená (tu si mlhavě pamatuji) >
Letní den, holky byly venku a já sám doma s vatim (byl jsem ve „výkonu trestu“ kvůli nějakému průšvihu – standardní věc, nebyl asi den, abych něco neprovedl).
Vati čistil svoji kozlici (byl myslivec) a někdo zazvonil (nějaká havárie v baráku či co), tak nechal flintu rozdělanou na stole (náboje tam naštěstí nebyly) a šel pryč. No to víš, na tyhle věci jsem byl zmetex MOC šikovnej už od malička, tudíž jsem brokárnu bleskově složil a uvelebil se v otevřeném okně i s flintou na klíně. Tenkrát v prolhané bedně dávali nějaký gerójfilm o statečných sovětských nwm jestli partyzánech nebo tak něco – asi vzpomínáš, nic jiného nedávali). A já v okně s flintou na klíně začal z TV odkoukanou „německou produkci“ (německá uniforma se mi líbila mnohem víc, než sovětské gymnasťorky [však ji navrhl sám Hugo Boss!], proto jsem si hrál na Němce).

Bohužel šel kolem místní bolševický pacholek (nevšiml jsem si ho, zaujat tou krásnou, chápeš, OPRAVDOVOU flintou a mávání s ní), který když mě s ní zblejskl včetně mého odposlechntuého monologu: „Halt! Hände hoch!! Raus, raus komunistische schweinhundt!“, tak fofrem zahnul kramle. No když se vati po chvíli vrátil, tak flinta už byla způsobně o5 rozložená na stole, pohodička, jenže…

Chvíli na to před barákem zastavily rovnou 2 fízlácké Volhy a vati měl co vysvětlovat, dokonce se to později řešilo na národním výboru. Ou, tenkrát moje prdel poznala středověk (proto si to asi pamatuji). ;) :D :D

Mutti oblíbená (tu si vůbec nepamatuji) >
Někam jsem s ní šel a potkali jsme sousedku. V tašce měla nákup a v druhé ruce štangli imitace (turistický salám). Přirozeně se daly do krafání a mě nenapadlo prý nic nápaditějšího, než ukázat na tu šišku salámu a „Jééé, CO TO JE!?“ Fakt nwm proč jsem to řekl (asi mě na ní něco zaujalo, jako salám jsem pochopitelně znal a neviděl v žádném případě poprvé).
Jistě si dovedeš představit potom ty drby, co kolovaly > „Bla bla bla, představte si, že ty její děti NEZNAJÍ SALÁM!! Chudinky, určitě proto jsou tak hubené!“ (jo, je mi jasné, že nevěříš, ale tenkrát OPRAVDU byly hubené i moje sourosemetriky, začaly kynout až po třicítce :D :D).

Zkrátka celé okolí si mělo o čem povídat a mutti prý byla úplně na švestku. Však víš, jak to tehdy chodilo a tohle tenkrát BYLO NĚCO! :)

Hele, byly i větší průsery, ale asi ne tak zábavné. NJN, zkrátka od dětství mi VŠICHNI prorokovali, že „rostu pro šibenici“. Ale zatím ještě dýchám a kudy chodím, tudy škodím! ;) :D :D

Pamatuji se docela dobře na své předškolní dětství. Nikdy potom už nebyla taková pohoda. Jednou jsem posadila panenku na kamna, ve kterých se topilo. Panenka utrpěla popáleniny na nohou, jinak nic: byla z trvanlivé umělé hmoty, nejspíš “ z tvrzené gumopryže”. Jednou jsem zase dlouhé listy amarylisu podélně trhala tak, až vypadaly jako rákos. Také jsem strčila prstík do elektrické zástrčky.Polekal mě takový čertík, co tam byl schovaný a drsným rejžákem mi přejel prsty.:-)

Už jsem to tady psal:
a.) z rozestavěného Nuselského mostu jsem do Křesomyslovy ulice shodil 200 l sud s asfaltem
b.) jezdili jsme na kole po střeše, kamarád propadl světlíkem a o sklo si uříznul ucho, krví znehodnotil transparenty k 1. Máji, které se v dílně pod světlíkem připravovaly

O dalších drobnostech, jako bylo pomázání obručí invalidního vozíku pana Sterna hovnem, se ani nezmiňuju. Jo jo, byl jsem zralej na polepšovnu.

Hm… asi tak v sedmi, … ježiš, je to strašné i dnes, tak že si to nechám raději pro sebe.