Zdeněk Borovec, který je autorem písně Přejdi Jordán, se inspiruje starozákonním říběhem a nadhazuje otázku exilu. Je myšlenky interpretovala Helena Vondráčková.

Píseň vznikla v roce 1968, takže všem bylo jasné, o co šlo.

Jdi pryč všeho nech cestu znáš
Přes ta pole neoraná
Jdi nečekej na to až
Krutě padneš za tyrana
Běž a když chceš tak se taž
Komu zvoní tato hrana

atd.

Píse končí opatrně optimisticky:

Přejdi Jordán řeku všech nadějí
Jednou najdeš snad místečko k spánku
Chleba a slánku teplo a klid
Vždyť musí se žít.
 „

V roce 1968 to bylo jistě srozumitelné všem.

Přejít řeku Jordán znamenalo vstup Izraelitů do země zasííbené. Samozřejmě se tak stalo.
--

Být za Jordánem, být tam, kde je člověku dobře., kde nalezne to, co ho uspokojí, co nenajde doma. .Takže mnozí Jordán překročili …

Přešel

To sem netušil, že už i na odpovědích jsou Krymský Tataři.
No, nikdo nejsme dokonalej. Někdy si to stačí jen přečíst, kvůli souvislostem.
Ale jinak, jako fór dobrý.
Pro ty, kteří nevědí která bije, je to takhle:
Ref: Přejdi Jordán řeku všech nadějí
Ona smyje tvé stopy i rány ti zkropí
A trest ti pomůže nést
Přejdi Jordán řeku všech nadějí
Snad tam na břehu druhém zas rozoráš pluhem
Tu step a sklidíš svůj chléb

Zdroj: http://www.ka­raoketexty.cz/tex­ty-pisni/vondrackova-helena/prejdi-jordan-158461

Helenka si nic nevymyslela. Je to z pera Zdeňka Borovce.

V pohodě, já ho viděla přecházet. Je doma ;) (Jen mám dojem, že to není Řek :) )

Byl-a to řek-a „všech“ nadějí a suchou nohou přešli Jordán jen Elijáš a Elíš. 🙂

Ne, na poslední chvíli si uvědomil, že si nenechá poroučet od nějaké blonďaté zombie.