Byli jste na základní škole celou tu dobu oblíbenou osobou?

c) mám na to jiný názor(jaký?)

Bylo to jak kdy, ale v globále dobrý.

Upravil/a: paul1

a) Ano byl jsem v kolektivu spolužáků celou tu dobu oblíbený.

Prima časy, bezstarostné dětství, fajn kolektiv.

c) mám na to jiný názor(jaký?)

Na základce nic moc, ale vyložené nepřátelství jsem nepocítil. Na gymplu to už bylo o poznání lepší, protože jsem už uměl na kytaru i klasiky a občas jsem se dopustil nepřístojností nedůstojných socialistické mládeži.

Upravil/a: Kepler

c) mám na to jiný názor(jaký?)

Ani a) ani b). Měl jsem tam pár přátel, s celým kolektivem jsem se nikdy nebavil. A škola pro mě vždy byla místem hrozné, ubíjející a mučivé nudy. Já jen přemýšlel, co budu dělat doma, kam půjdu, plánoval jsem si, čmáral si nebo kreslil, občas psal. Většinu jsem o přestávkách četl knihu, kterou jsem si donesl. V hodinách jsem se snažil ve své mysli utíkat pryč, jak jen to šlo. Jinak to bylo vesměs neustálé opisování nesmyslností z tabule (které učitelé opisovali ze svých učebnic) a poslouchání stále tytéž „vtipných“ hlášek studentů (ale i od učitelů). Každý den Po až Pá vypadal skoro stejně měsíc za měsícem, rok za rokem.

Nechápu lidi, co tvrdí, jak by se hned vrátili do školy (nebo dokonce do školky) do „bezstarostných a klidných“ let, kdy nemsueli nic řešit, o nic se starat, „za nic zodpovídat.“ Já bych se nikdy nevrátil. Naprostá stagnující nuda, kdy člověk není svým pánem, nemá nic pod kontrolou, žádné peníze, je nucen do spousty nesmyslností a je hračkou ponechanou rozmarům a náladám několika „autorit.“
Spolužácí byli jen samý chlast, vulgarity, párty každý den (ano, už na druhém stupni) nebo monotónní, pubertální nesmysly, o kterých se neustále bavili, kdy se většinou bavili jeden o druhém nebo o naprostých hloupostech. S učiteli jsem nikdy moc nevycházel. Moc „chytří,“ moc se povyšovali, vztahovační, zaujatí a nebojím se říct, že i nešťastní. Taky tam byli neradi a šlo to na nich znát, práce je nebavila a děti taky neměli rádi. A neměli ani trpělivost nebo chuť učit.
O něco jako být nebo nebýt oblíbený jsem se vůbec nestaral, protože to mě vůbec nezajímalo ani celý kolektiv. Já se jen každý den těšil až skončí škola anebo až konečně z té školy nadobro vypadnu.

Upravil/a: NoFear