Znáte nějaký příklad výbuchu supernovy v menším měřítku – lze tohoto jevu docílit dnes na Zemi?

Jelikož k výbuchu supernovy dochází v důsledku jaderné fúze – slučování jader, a při vytvoření mezní míry železa, kdežto v jaderném reaktoru dochází ke štěpné reakci, tedy rozpadu jader, k vytvoření supernovy máme ještě hoooodně daleko. Jednak by to chtělo extrémní tlaky, obrovské množství hmoty a jednak extrémní energie. Už jen sločování jader vodíku je i dnes značně problematické a nejsme zatím schopni reakci udržet po delší dobu, než na několik zlomků sekund.

Upravil/a: Edison

Tak to by nešlo, v případě supernov jsou ve hře obrovské masy hmoty. Zatím máme problém uskutečnit tu nejjednoduší fúzi z nejlehčích prvků, podobně jako v jádru Slunce. V reaktorech typu tokamak se sice jaderné fúze už povedlo dosáhnout, ale spotřeba energie je pořád větší, než její výroba. Teď se staví nový obrovský a nákladný pokusný reaktor ITER, kde se očekává, že tomu bude jinak.

Hele asi takhle. K řetězové štěpné reakci potřebuješ nějak shromáždit určité (tzv. kritické) množství vhodného štěpného materiálu. Pokud to množství nemáš, tak i kdyby ses na hlavu postavil, tak žádná „atomovka“ nebude. (je fuk, jak toho dosáhneš – od porstého hromadění nebo intenzivním stlačením půvidně podkritického množstí)

Se supernovou je to STEJNÉ. Aby mohla vzniknout (vybuchnout), je potřeba určitého množství hmoty, jinak k výbuchu nedojde. Trochu bych polemizoval s Edisonem (jeho popism mi přijde DOST nešťastný, příčinou není fúzní reakce, ale gravitační kolaps hvězdy právě díky tomu, že fúzní reakce skončila), ale čert to vem.

Procesy probíhající při výbuchu supernov jsme schopni ve VELMI malém měřítku a na VELMI kratičký okamžik napodobit v urychlovačích (dokonce ještě energetičtější), ale to rozhodně neznamná, že bych to zkoušel nějak srovnávat.

I ke Keplerovi bych měl připomínku – obyčejná jaderná fúze s výbuchem supernovy toho moc nemá společného, protože počínaje železem a těžšími prvky je fúze endotremní reakce (energii nevytváří, ale spotřebovává).

V CERN na LHC se již podařilo na zlomeček sekundy vytvořit tzv. „kvark-gluonové plazma“, prozatím nejhustší známou koncetraci hmoty vůbec. (nepřihlížím k teoretickým formám hmoty jako „preonová“ apod., kde si ani nejsme jistí, zda-li vůbec existuje) :)