Změnili byste si přijmení?

viz starý protektorátní vtip:
Přijde chlap na matriku, že si chce změnit jméno.
Úřednice se ptá a jak se jmenujete?
Adolf Prdel.
A jaké byste si představoval místo toho Prdel?
A kdo vám řekl, že chci změnit příjmení?

Jinak při dnešní emancipaci už nejsou vzácné případy, kdy muž po svatbě přijme společné příjmení po manželce.
Důvody bývají převážně dvojí:

1. Častější – nějaký hanlivý či pejorativní nádech původního příjmení.
2. Manželka má příjmení známé z umění či vědy, pod nímž je známa a kdy tvoří součást jejího image a chce si jej zachovat.

(Méně časté je, kdy má nějaký rodinný důvod jako potomek po přeslici zachovat tradici rodového příjmení).

Občas o tom uvažuju,ale spíš jen tak z recese než že bych doopravdy změnila příjmění.Přitom moje příjmení není nijak legrační ani hanlivé,ale už mě fakt nebaví ho každému hláskovat,ať už do telefonu nebo při vyplňování lejster.
Můj přítel přijal příjmení bvalé manželky.

Ano, až se ožením, s největší pravděpodobností tak učiním. Stávající situace se má totiž tak, že za svého otce se můžu leda stydět.

Manželia (snúbenci) sa pred svadbou dohodnú na priezvisku – nemusí to byť súčasné meno ani jedného z nich, môže ísť o úplne nové – ktoré po sobáši budú používať a na základe toho sa im vystavia nové doklady.
príklad: Ján Čierny a Jana Bledá = manželia Ján Krásny a Jana Krásna

nezmenila.chci si nechat sve prijimeni,pritelovo se mi nelibi.uz jsem mu to oznamila.

Já jsem si po svatbě vzala příjmení manžela, i když je trošičku legrační a možná i zavádějící :) Ale co, lidi se jmenují všelijak

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel a už vydržím s tím původním.
Pokud však má někdo nějaké hanlivé příjmení, tak to v každém případě je možné řešení.

Já jsem před první svatbou nechtěla přijmout příjmení mého nastávajícího, neboť jsem se nechtěla jmenovat jako jedno velké tlusté líné zvíře. On zas nechtěl mé, tak si změnil příjmení, inspiroval se jménem své matky zasvobodna a to jsem pak přijala i já.