Zachránili jste někdy život nějakému zvířeti?Já dnes ano – jednomu pejskovi!

No – podle toho, jak se to bere. Takhle bezprostředně, jak říkáte Vy, asi ne. Ale zachránila jsem život několika koťatům, který chtěli naši zlikvidovat hned po vylíhnutí (pro šťouraly -jistě, že se kočky nelíhnou, ale já o koťatech prostě jinak mluvit neumím :o) a já je ukecala, že si je necháme a že je někomu rozdám.
No, a pak třeba jen ty tisíce much a komárů, co jsem zahnala a nezabila… :o)))
A mimochodem – je fajn, že jsou pořád mezi náma všímaví lidi jako Vy – co něco udělají, místo aby nad tím mávli rukou a řekli si, že tomu zvířeti pomůže někdo jinej…

Já ne,ale moje mamka ano.Před x lety,ale nijak dávno přinesla v hrsti domů kotě-zubožené,nemoc­né,děcka venku ho tahaly na provázku uvázaném okolo krku na strom,tak jim ho sebrala a to nikdy nechtěla kočku v baráku,jednu jsme totiž měli,když jsem byla ještě hodně malá.Titik-jak jsme kotě pojmenovali za půl roku vzal roha a jak mamce bylo smutno tak si pořídila další dvě koťata a Titik se mezitím vrátil.No kočičí houf se u nás rozrostl na 12 koček,jak mamka sbírala opuštěnce po ulici,vždycky si k nám nějaký zatoulanec cestu našel.

Není to zcela ono, ale doma mám 2 psy z útulku, v práci 1 kocoura a teď nově kočku i s kotětem.
A na silnici se při jízdě autem vyhýbám i myším a slimákům, ty občas přenesu (když jdu pěšky) ze silnice do trávy 🙂.
Uznávám, asi jsem malinko mimo 🙂.

Našemu psu. A možná spíš jeden z našich sousedů, než já. Měli jsme huskyho a jednou po venčení ve 22 hodin jsem s ním nastoupila do výtahu v našem domě. Nevšimla jsem si, že cíp vodítka (měli jsme hodně silné vodítko, pes měl sílu) se zachytil pod dveře výtahové šachty. Vyjeli jsme do prvního patra, když vodítko psa stáhlo k zemi a ke dveřím a pak teprve se výtah zastavil. Pes byl v podstatě uškrcený, snažila jsem se mu uvolnit vodítko, karabinu, obojek, ale vše bylo bytelné a tak napnuté, že to prostě nešlo rozepnout. Odřela jsem si ruce do krve, pes už modrý, oči v sloup, křičela jsem o pomoc… Až pak mě napadlo, že když po 22.hodině křičím v domě o pomoc, lidi zavolají možná policajty, ale z bytů radši nevylezou. Tak jsem začala křičet, že jsem ve výtahu a že se mi tu šktí pes, ať přinesou nůž. Až na to jeden ze sousedů zareagoval a s nožem přiběhl, vodítko přeřízl a pes to přežil. Já se sesypala. Asi to bylo už o vteřinky. Husky se dožil 14 let a nakonec zemřel na nemoc. Pán dostal druhý den flašku. Jo a ty policajty lidi opravdu zavolali v domění, že mě tam někdo vraždí. Z bytu se ale báli vyjít. Kdyby mě tam tenkrát (bylo mi tak 15) někdo chtěl znásilnit, pomoci bych se nedovolala.
Tak jen taková rada – nevolejte jen pomoc pomoc, ale i co se děje, obzvlášť, když vás nevraždí, ale třeba jen zůstanete se zlomenou nohou sedět pod schodištěm…