Význam slova manský

Man (historický právnický výraz), jinak také vazal, leník. Ten, kdo měl propůjčené léno, tj. pozemky nebo statky propůjčované za určitých podmínek do osobního nebo dědičného držení. Z toho plyne, že hovoříme o manské poddanosti - zavázání se, přijmutí léna.

Doplňuji:
Podle PSJC

Upravil/a: annas

5. Manové a nápravníci
Manové byli vlastně pozůstatkem středověkého lenního systému – nepodléhali zemskému nýbrž lennímu právu. Nacházeli se u bývalých královských hradů – nyní obvykle zastavených či zcizených nebo ve službách klášterů. Dlouho se udržel manský systém na pozemích olomouckého biskupství.
Základem jeho povinnosti je služba (nejen vojenská) plynoucí z držby propůjčené nemovitosti. Stávalo se, že i členové panského stavu mohli být many.
Nejnižším stupněm manů jsou nápravníci, kteří byli řazeni mezi pěšáky (neměli koně) a jejich postavení nebylo o moc lepší, než obyčejných poddaných – neměli urozenost, erb ani pečeť.
Postavení manů se lišilo kraj od kraje. Většinou už však dosáhli povolení odkazovat léna potomkům a držet je dědičně – de facto zpupné vlastnictví. Problém byl, když nějaký vyšší šlechtic získal kdysi královský hrad i s přilehlým obvodem. Z místních manů se tak stali druhořadí služební šlechtici.
Lenní právo se tak dostávalo v jagellonském období do krize. Zvláště díky zmíněné skutečnosti, že mnoho „pánů“ se stalo přímými držiteli manských statků. Bylo samozřejmě jejich zájmem, aby se mohli vykoupit z manských povinností – vymanit se. Najednou se nevědělo, kam který statek spadá
– pod zemské či manské právo? Tak se hrady i usedlosti různými způsoby vyvazovali z lenního práva a převáděli se do jurisdikce práva zemského.
Na počátku 17. století mohl pak Pavel Stránský konstatovat, že lenní zřízení v Českém království ustoupilo do pozadí a že zůstalo „statků manských pramálo“.