Vyhazujete zbytečnosti?

ano naposledy jsem né vyhodil,ale odvezl 4 velké igelitové pytle docela kvalitního oblečení(které jsme už nenosili)na humanitární pomoc,určitě to spoustě lidem pomůže.

Ano z určitého důvodu jsem se zbavila téměř všech věcí, které mě spojovali s minulostí. Tak půlku jsem vyhodila a půlku rozdala. Občas se stane, že z toho něco potřebuji, tak jdu a musím si to půjčit, případně si to musím nechat od někoho udělat, kdo má to potřebné nářadí. Ne vždy jsou kutilové nadšeni, když mají něco z dílny půjčit, no asi je to také tím, že nejsem chlap.

No to je ono skladujete mnoho roků nějakou věc přemístujete jí z místa na místo potom ji vyhodíte a za pár dní ji potřebujete a nezbývá Vám nic jiného než si ji jít koupit.

Co lze ještě použít nevyhazuji,ale nabízím dál na prodejním portále.Málo kdy se mi stane,že bych to pak potřebovala.

Snad pomůže takovéto srovnání. Věřím, že to takto vypadá téměř ve všech domáctnostech.

1. Když jsme s manželkou dostali družstevní byt, přišli jsme každý s jednou taškou a měsíc jsme spali na zemi ve spacáku.
2. Když jsme si postavili domek, tak už stěhování bylo o něco horší ale zvládl jsem to sám jen s osobním autem a přívěsem.

V domku po nastěhování bylo neskutečně místa.

3. Dnes se mně zdá, že jsem postavil domek malý přesto, že v něm bydlíme sami s manželkou !!!! A to občas odvezu plný přívěs nepotřebných věcí do sběrného dvora.

4. Zlaté pravidlo které praví " co jsi nedržel dva roky v ruce odstraň se mně jaksi nedaří dodržovat. Spíš se stává, že to co potřebuji nemohu a nemohu najít.

No, tak já jsem děsně sentimentální, takže mám problém věci, se kterýma mám spojené nějaké silné vzpomínky, prostě jen tak vyhodit. Ale zjišťuju, že věci, na které se mi před třeba třema rokama nesmělo sáhnout, už teď dokážu vyhodit sama. Měla bych mít na věcech něco jako sentimentální alarm, kterej mi dá vědět, až je budu moct vyhodit.
Doma mám plno knížek, ale ty se mi vyhazovat fakt nechce. A skříň plnou oblečení. Když jsem byla tři měsíce v zahraničí se čtyřema kalhotama, asi deseti tričkama a dvěma svetrama a dvěma mikinama, pak jsem přijela domů a viděla tu skříň, na který ani nebylo poznat, že tam něco chybí – a ty tři měsíce mi přitom nechybělo vůbec nic – došlo mi, jak zbytečně moc věcí mám. Dát to na charitu je dobrej nápad, jenže dokud nejste svým pánem a nemáte svý auto a vlastní čas, je to problém. U nás se všecko vyhazuje opatrně, aby to táta neviděl (je ještě horší než já :)) Nosí domů věci z práce, spravuje je, a spravuje je dobře… jenže doma fakt nejsou potřeba :o) Kdežto mamka je pravej opak a občas vyhodí i to, co ještě někdy potřeba je.
Myslím, že u mě se to vyřeší, až se jednou budu stěhovat do svého. Půlku věcí prostě opustím, protože nebude stát za tu práci, abych se s nima stěhovala. Něco v pokoji zůstane, aby byl obyvatelnej… něco poputuje na půdu a něco máma tajně odvozí do sběráku a na charitu. Aby to táta neviděl.

No vyhodila jsem leccos, co mi pak chybělo…
:-/
Ale zase i spoustu věcí, po kterých se mi fakt nestýská… Hlavně z oblečení…