Stává se vám, že to, na co ve svém životě spoléháte, přestává fungovat, protože to funguje jenom do určité míry?

Většinu činností, kterou jsem dřív mohl dělat a teď už ne, omezuje mé vlastní tělo. Ta tam je obratnost prstů, fyzická kondice, síla a vytrvalost. Dovolím si parafrázovat Felixe Holzmanna: bolí mě kolena, támhle mě píchá, špatně vidím a mně samotnýmu taky není dobře…

Upravil/a: Kepler

Měj jsm v životě skoro podobné situace, pomohla mi jóga.

Možná naši nadřízení někdy prostě zkoušejí, co vydržíme. Nečekají ovšem odpověď “Ne”. Měli bychom se v rámci zachování svého fyzického, a hlavně duševního zdraví, naučit říci NE. Nebo alespoň upozornit, že obrazně řečeno nelze být na dvou místech ve stejnou dobu. Tak hodně štěstí.

Vezmu to od konce. Pokud hledáš JISTOTY, tak nemusíš. Jsou v životě jen DVĚ > DANĚ a SMRT. ;) :)

Jinak se tvůj „problém“ nazývá STÁRNUTÍ. Bohužel vím o tom DOST, včetně toho, že nikdo zatím nevymyslel, co s tím dělat. Prognóza > připrav se, že lepší už to NEBUDE. :D :D :D

Ne, nestává.

Stává, stávalo. Protože deprese, stres a kolísání sebevědomí.
Ale neměl jsem to stejné se zaměstnáním, protože jako zaměstnanec bych pracovat nechtěl. Jenže to už je věc vnímání, priorit a dalších věcí.
Děti taky ještě nemám, takže nemohu přesně posoudit ten stres, náročnost a zodpovědnost. Ale dokážu si to představit (i když se o tom snáz mluví, než se to zažívá :D).

Aby se v nějaké činnosti muselo dařit, tak k ní musíme mít vášeň (ta lze i probudit). Ale neplatí to vždy, protože je to i otázka uspořádání času a spokojenosti s sebou samým a svým životem (sebevědomí nebo-li víra v sebe, v to co dělám, jaký jsem…). Pak jsou tu ještě deprese nebo stres a ty mohou způsobovat, že i práce, která nás baví a v které vidíme smysl, najednou ten smysl nemá…

Sebevědomí a sebeúcta (spokojenost s sebou samým a aktuálním stavem) jde zvyšovat rychle a stačí po krůčcích, aby se zvýšily. Ve skutečnosti nemusí v životě docházet k nějakým revolucím, razantním změnám, která všechno od základu změní přes noc, aby „to“ začalo fungovat (ten život, to sebevědomí, ta práce,..). Stačí začít dělat něco drobného a dodržovat to, na něčem pracovat, v čem vidíme smysl. I kdyby to třeba znamenalo sníst jedno jablko denně. Z pohledu zdraví nebo zvýšení té sebedůvěry si řekneš, co to je, jedno jablko nic nezmění. Ale ono to změní dost, už jen tím, že ses rozhodl něco dělat a dodržovat to. Tím se zvyšuje i to sebevědomí (a ostatní). Pak stačí postupně přidávat takové drobné věci/krůčky. Hlavní je začít, nemusí se na to tvrdě hned ze začátku (to by stejně KAŽDÝ hned vzdal a nic nezměnil)… Jinak to jablko je jen taková „symbolika,“ jeden příklad, který můžeš vztáhnout na cokoli v životě, kteroukoli oblast. Tohle je ze zdravotní situace, ale klidně můžeš zařadit něco jako drobné cvičení, chvilka meditace, jogy, lepší oblékání (a koupení si takových věci,.. tzn starat se o sebe), nějaké pozitivní fyzická změna (vousy, vlasy, zuby, postoj těla,..), začí každý den s nějakou novou dovedností (kreslení, jazyk, hud. nástroj,.. stačí jen ty malé věci. Třeba jen tři slova denně – není to těžké, není to složité není toho moc a přesto – za rok budeš úplně jinde, udělá to tisíc slov. A takhle to platí pro každou tu činnost/návyk, kterou navíc můžeš postupně zvyšovat).

Jak jsem četl v kterési knize „Kázeň váží gramy a sebelítost tuny.“ Tou kázní se myslí, že něco budeš dělat, na něčem pracovat a dodržovat to – po těch drobných krůčcích (jako s tím jablkem). Sebe/lítost ničí všěechno, každá taková negativní myšlenka všechno zhoršuje – psychickou pohodu, zdraví, sebevědomí, energii, vytváří to nové takové myšlenky… vedoucí ke strestu až depresím. Lítost je nabytá za dlouhé roky, proto je tak těžká (obrazně a vlastně i doslova).
Když jsi nešťastný, tak ani odpočinek ani spánek není ve skutečnosti odpočinkem. Můžeš spát, nemusíš nic dělat, třeba jen sedět a sledovat televizi, ale když nejsi šťastný, pořád se něčím trápíš nebo „jen“ přemýšlíš nad něčím negativním, tak ti takový „odpočinek“ nepomůže. Nedodá ti energii ani nadšení, nebudeš se cítit vyspalý. To se odrazí všude v životě i v soustředění (v práci a jinde). Zničí to i ono nadšení, vášeň, smysl, který jsi dřív viděl.

1. Organizuj si čas (práce, rodina, zábava/relaxa­ce/odpočinek – skutečný odpočinek na načerpání sil) a začni pracovat pro sebe/na sebe (nemyslím podnikat, ale prsotě dělat nějaké aktivity jen pro sebe, co ti dělá radost nebo co tě někam posouvá a díky čemu se cítíš líp a sebevědoměji).
2. Najdi si víc času na tu relaxaci každý den – bez lítosti nad ničím (píšu znovu, protože je to důležité). Hlavně se nauč odpočívat. Nicnedělání není zdravé a škodí, ale relaxace/odpočinek je velmi prospěšný (nicnedělání a odpočinek není totéž. Nicnedělání spojené ještě s lítostí nebo něčím takovým je zabiják).
3. Zvaž přísun jídla, které jíš (jídlo má vliv i na psychiku, na energii, koncentraci.. pokud nejíš za den žádné ovoce, zeleninu nebo nějaká zdravá jídla – ořechy, luštěniny, ryby a nepiješ dostatek vody, budeš velmi pravděpodobně vyčerpaný, i když jíš třeba hodně jiných věcí). Při dodržování nějakého takového jídelníčku, alepsoň v malé míře (fakt stačí i to jabko denně ;)) nejde jen o nějaký přísun vitamínu a živin, ale taky o tu spokojenost, že něco takového dodržuješ a děláš něco pro sebe.
4. Začni s něčím v malé míře, co ti změní postoj k lepšímu (viz výše vypsané věci – z oblasti zdraví/fyzičky nebo vnějšku jako charakterové vlastnosti, dovednosti, schopnost – v něčem se POMALU zlepšovat, stačí to jen zahrnout do toho denního ražimu).

Stačí vážně začít jen s něčím malým a ono už se to pka dodržjuje celkem samo, vytváří se disciplína, vnímáme vše pozitivněji (i sami sebe).
Kolikrát je prvním krome, přiznat si stav, situaci a její pravděpodobné příčiny (stačí se trochu zamyslet a trochu pátrat, zeptat se sám sebe, já tě neznám, ale ty sebe jo, takže by to nemělo být těžké). Poud potřebuješ pomoc (nemyslím přímo odbornou, ale prostě jen pomoc, aby ti někdo třeba vyšel vstříc, pochopil, tak to udělej, každý potřebuje pomoc). Stačí se k něčemu zavázat (k oné jedné pozitivní činnosti, ke změně, k pozitivnímu obratu, slíbit si, že už nikdy nebudu ako dřív. slova jsou většinou jen slova, ale v tomhle fungují, protože závazky – i vůči sami sobě – už samy dělají divy).

Upravil/a: UPhelp

Vítej v závodu BĚHU ŽIVOTA! Doufám, že je ti PŘESNĚ jasný, co následuje při prosfištění skrz cílovou pásku. Bo podle všeho v ten MOMENT definitivně doběhneš a obsah tvýho uvažování v podotázce se stane snad jen jakýmsi mýtem. No, doufej alespoň v to… Anebo taky DĚKUJ BOHU, že nevidíš realitu tak, jako ji vidím třeba já, bo to už by ti nedával smysl ani zmiňovaný odstavec a vyprd by ses i na tohle a měl bys klid. Jenže pak bys stejně tak nevěděl, PROČ děláš co děláš a začal bys na to hledat odpovědi a z toho strašně bolí mozek. Lepší mazat někam do roboty, to pomáhá. (;

Ne.
Své „cesty“ si plánuji (přeji si, bez pochybností), podle svých schopností a možností.
Práci/aktivity jsem si vždy rozložila tak, aby vše fungovalo. Ve své době jsem měla souběžně
2 – 4 pracovní aktivity (několikrát v týdnu, jindy i denně), k invalidnímu důchodu (přes 20 let). Nikdy jsem, posledních 20 let nezapomněla na odpočinek/relax. Sama jsem živila 2 děti, obě mají VŠ (to bylo finančně i pracovně velmi náročné).
Na „jistoty“ jsem nespoléhala, vytvářela jsem je. Musela jsem měnit zaměstnání, podle potřeb a schopností (původní jsem nemohla dělat ze zdravotních důvodů). Musela jsem si průběžně doplňovat vzdělání, směrovat se jinam, včetně jedné rekvalifikace. Nyní mám 2 „jistoty“ z ID přecházím do starobního důchodu. Pracuji už jen na 4h. Sem tam 1 – 2 druhy DPP (výpomoc). Už nemusím z pracovních důvodů sledovat nové pracovní trendy, postupy, povinná školení, přednášky a kurzy (nutná k výkonu povolání). Mám klid. Vybrala jsem si práci fyzickou. Mám čistou hlavu a věnuji se převážně tomu, co mne zajímá a baví.

Vše co dělám, jsem se naučila dělat s chutí a ráda. Bez nechuti, či odporu. Co mi nevyhovuje, opouštím.

Upravil/a: da ny