Psům a kočkám nastaly zlé časy, lidé šetří a zbavují se jich??

Odpoveď byla označena jako užitečná

I kdybych měl zemřít hlady, své kočky bych se nezbavil.

Chudí lidé často dobře vychovají vyšší počet dětí a bohatí se rozmýšlí, zda si příchodem dítěte do rodiny nesníží životní úroveň. Dnes je pes či kočka téměř rovnoceným členem rodiny a určitě ti, kdo je tak bere, nevzdají se svých miláčků, raději si utáhnou opasek. Jednou jsem už takovou dobu zažila, kdy byly lesy plné opuštěných psů. Útulky neexistovaly, lidé se zbavovali psů z jedoucích aut, přivazovali je na řetězi ke stromům atd. Bylo to hrozné (někdy počátkem 70.let) kdy komunistické vedení rozhodlo, že do té doby víceméně symbolické poplatky ze psů, se razantně zvýší. Platilo se 120 Kčs a zdražilo se na 800 Kčs ročně i více (podle měst), což bylo při tehdejších platech 1200–1800Kčs mnohým mnoho. Není bez zajímavosti, že ne každý měl tehdy auto, ale psy vyhazovali lidé právě z aut, přičemž důchodci, často na hranici chudoby (moje babička měla důchod 550Kčs) si své pejsky ponechávali. Takže vždycky to je a bylo o lidech.

Nedivím se tomu, v mnoha domácnostech je finanční situace velmi tíživá.
Osobně jsem to také zažil, bez práce, bez peněz. Svého kocoura jsem ale řádně krmil i tak. Raději jsem míň kouřil atd. 😉
Myslím si, že pokud to skutečně se zvířetem dál nejde, lze je dát do útulku nebo známým, hlavně neponechat zvíře bezprizorné.
Doplňuji:
V té době jsem zcela běžně žral imrvére chleba se sádlem a cibulí, pan kocour papal svoje oblíbené pokrmy a změnu nepoznal 😁.

Upravil/a: www

Nemáme žádná vlastní zvířata, ale chodějí k nám cizí kočky a kocouři i ježkové a ty krmíme. Těch něco málo peněz na granule nebo konzervu se vždycky najde.

to mě příjde přímo psychopatické… člověk, by měl vědět, že o zvíře je třeba se starat a pokud si do bytu nepořizuje zrovna bernardýna, nemusí to být ani nákladné. a takový ubožák, který je schopný psa nebo kočku uvázat nebo vyhodit v lese, by měl být mimojiné i zbaven volebního práva…

Skutečně neznám nikoho, kdo by se kvůli hmotné nouzi zbavoval psa, natož kočky 🙂. Nepočítám, na kolik mne můj mazlíček měsíčně přijde, ale určitě pokaždé dostane to, co potřebuje a ještě něco navíc. Když potřebuji ušetřit, rozhodně spíš na sobě, než na kocourkovi!!!
Doplňuji:
Dudu, neuvedl jsi zdroj : http://www.no­vinky.cz/finan­ce/281421-psum-a-kockam-nastaly-zle-casy-lide-setri-a-zbavuji-se-jich.html.
To je normální novinářský štvavý blábol, nedivím se ani, že autor píše pro „Právo“. Po prázdinách bylo plno volných domácích zvířátek vždycky, protože si je děti vozily z venkova a v domácích podmínkách se o ně nedokázaly starat. Tak zle skutečně ještě není. Úplně mne to rozčílilo…

Upravil/a: Sůwa

Teď jsem to četla na novinkách co dodat, je to šlejdrián ☹
Nikdy bych nedopustila aby se mé čoklince cokoliv stalo..
Investuji kolik je třeba já to nepočítám.

nikdy bych se nezbavila mého kocourka, první co je ráno, že já vstanu
dostane do misky kočičák a až já si jdu uvařit kávu jinak to ani nemůže
být :D))
až dojdou granulky, konzervy jdu je koupit asi tak ..
1konzerva 400g =25 Kč na 2dny
granule 1,5kg =140 Kč a u těch nevím na kolik dní(dlouho), ale moc mu chutnají :))

a lidi co se zvířátek zbavují nechápu :(

Jen žádnou paniku. Mám na Moravě kamarádku, která veškerá nešťastná, bolavá a nemocná kočičí stvoření nosila domů, pokud v nich bylo jenom trochu života. Ošetřovala je, chodila s nimi k veterináři a kdyby ona a její dcera neměly mít co k jídlu, tak na kočky peníze našla vždycky. Měla jich stále kolem patnácti. Občas si od ní někdo nějakou kočku vzal, ale obratem její místo obsadila zase jiná nešťastná nemocná kočička bez domova. Takových lidí je dost, jen se o nich moc nahlas nemluví. Většina lidí z okolí považuje takové aktivity za nenormální.
Já měla psa a ačkoliv jsem měla také problémy s financemi, nikdy se to neodrazilo na něm.
Mezi lidmi je málo zodpovědnosti. Pokud si zvíře pořídím, musím se o ně starat. Když na to nemám prostředky, síly nebo možnosti, tak prostě zvíře mít nemohu. Je možnost jak se zabavit jinak.

Ahoj.
Ohavní lidé se jich zbavují.
Jiní si je zas kupují.
Někteří i když nejsou nějací boháči je mají moc rádi a starají se o ně.

Bývá (bohužel) takovým „pravidlem“, že čím víc je člověk bohatý – tím bývá chamtivější, lakomější a sobečtější. Takže se nezbavuje „jen“ zvířat, ale i dalších „nepotřebných“ členů rodiny. Je to jen o povaze člověka – ten, kdo umí mít rád, lásku rozdává a má srdce na pravém místě, trn se o svého mazlíka, který mu dělá společníka a kamaráda stará a nepřepočítává to na zlaťáky. Kdo má zvíře (nebo dítě či partnera) jen na to, aby si měl na kom léčit své komplexy a tyranizoval ho, ten s ním bez skrupulí také jednou zamete. Stejně tak s každým druhým, kdo mu nějak překáží.
Když si představím to moje chlupaté štěstíčko, které mi dělá radost už skoro patnáct let, nikdy mě nenapadlo počítat, co jsem do něj „vrazila“ – dala bych mu všechno! Stejně jako jsem dávala vždy vší naší zvířeně.
A ten pisálek, který se na Novinkách na zvířátkách trochu „zahojil“ musí být pěkný zmetek.
ad Sůwa: Naprosto tvé rozčílení chápu. Taky mi to hnulo žlučí.

Nepočítám náklady stejně tak jako si nedovedu představit život bez psa.
Bohužel, tak to v dnešní společnosti chodí. Brzy přijde to, že se rodiony začnou zbavovt i „nepotřebných“ členů rodiny. Někde se tak už zřejmě i děje, že se snaží vytěsnit třeba prarodiče, a ojediněle i děti do DD, i když by to chtělo třeba jen trochu snahy. Zkrátka největší hodnotou dneška je blahobyt a peníze.