Proč se na poděkování obvykle říká není zač, když v drtivé většině je opravdu za co děkovat?

Protože nám vrozená skromnost a výchova zabraňuje říci “prosím, rádo se stalo”, a být si vědom své hodnoty.

Nevím, jestli v drtivé většině, často jde skutečně o prkotiny, když se to říká. Ale pokud je ten vděk na místě, tak jsem se odnaučil to říkat a prostě ten vděk přijmu. A dál to neřešit. Buď úsměv nebo pokynutí hlavy nebo nějaké takové gesto. Nebo neříkat/nedělat nic, jen to přijmout bez odezvy, či lakonicky sdělit proč jsi pomohl a že to bylo správné. Nebo otočit rozhovor jinam, aby ta druhá strana „pořád“ neděkovala (ve skutečnosti to opravdu není nejpříjemnější, když ten člověk děkuje už asi po 20té za sebou).
Pro plno lidí jsou typické dvě věci, když jednají s jinými lidmi a řekl bych, že je to hodně zásadní v jejich životě (v odrazu na psychice, sebevědomí, postoji, vztazích, vnímání ostatními, atd):

1. Neumí říkat ne
2. Neumí upřímně příjmout kompliment a vděčnost (ať už vyjádřenou slovně nebo jinak)

Obzlvášť u důležitých věcí, kdy jsi opravdu pomohl a stálo tě to hodně (sil, peněz, námahy,..). U takových věcí, jsem přestal říkat „není zač,“ protože mi došlo, že to nejde brát lhostejně jako nějakou samozřejmost z mé strany. Ještě to tak začne vnímat i druhá strana a bude pro ní taková pomoc (do budoucna) úplnou samozřejmostí a už pak ani nebude vděčná nebo si toho nebude vážit.
Sice to vypadá, že říct „Není zač“ je zdvořilé, ale ani ve skutečnosti ne. Je to spíš jen takový zvyk a řekl bych, že ne přímo prospěšný (záleží na situaci). Jde to sice už automaticky taková odezva a jsou to „jen“ slova, ale o to jde. To všechno se zapisuje do podvědomí a osobnosti. Do vlastní hodnoty a jejího vnímání. Pokud je někdo vůči nám vděčný, je často na místě to VDĚČNĚ příjmout, dát na srozuměnou, že jste si toho vědomi a jste rádi, že je druhá strana vděčná/spokojená.

Upravil/a: UPhelp

Zřejmě v minulosti byli lidé vstřícnější, ochotnější, rádi pomáhali. Poděkovali slova zaplať pánbůh.

Později už „neplatil“ bůh, ale začalo se používat poděkování´- není zač, není za co. Dárce věděl, proč něco někomu dal apod.

"Odpovědět na poděkování je jako vytvořit spojené nádoby. Oba naplní jedna energie.

Bezbarvé prosím… nedává obsahovou logiku. Proč bychom za poděkování měli prosit?

Sebeznehodnocující není zač, za málo nebo to nestojí za řeč vyjadřuje, že pomalu není za co děkovat.

Pokud jsme pomohl určitě to má hodnotu. druhý by si měl být vědom našeho úsilí, času i schopností, které jsme využili v jeho prospěch.

Odpověď rádo se stalo ovšem říká ještě něco navíc: že jsme vykonali nejen něco, co stojí za poděkování, ale hlavně, že (pro tuto osobu) s potěšením.

https://impro­ovio.cz/2017/07/­15-nenapadnych-slov-po-kterych-si-vas-lide-zamiluji/

Zde jsou obraty, které je vhodné stále používat, vylepšuji vztahy mezi lidmi. Přece i kuře hrabe zadarmo!

Upravil/a: annas

Je to už takový zažitý zvyk, myšleno ze slušnosti, že to pro tebe nebyl problém. Taky se říká „za málo“ nebo „rádo se stalo“. Bylo to málo a opravdu rádo?

Protože je to vyjádření, že člověk tak učinil ochotně. Někdy se odpovídá „za málo“.

Pokud je to nezištné a pro nás to to nepředstavuje nic těžkého, dobře se hodí také např. „to nestojí za řeč“.

Mám to podobně jako UPhelp.
Obvykle říkám rádo se stalo. Není zač už používám vyjímečně, když opravdu není zač.
Říkat není uzač na vše mi přpadá falešné.

Já jsem začal používat „rádo se stalo“. Chce to trochu cviku a překonat to „není zač“ :D

Tak u nás je to z části ustálená zdvořilostní fráze. Podobně jako v EN zemích na otázku „Jak se vede“ odpovídáš (pokud odpovídáš) „Skvěle“.
Ale je víc možností jak odpovědět. Nemusíš odpovídat „Není zač“ pokud cítíš, že je.

(V rodině někdy odpovídám „Máš za co“ 😉 – to samozřejmě cizímu člověku odpovědět nemůžu, pokud jsem mu zrovna nezachránil život, který byl v ohrožení kvůli jeho vlastní blbosti)