Historie úprav

UPhelp

Odpověděl/a – 22.červen 15:34

Nevím, jestli v drtivé většině, často jde skutečně o prkotiny, když se to říká. Ale pokud je ten vděk na místě, tak jsem se odnaučil to říkat a prostě ten vděk přijmu. A dál to neřešit. Buď úsměv nebo pokynutí hlavy nebo nějaké takové gesto. Nebo neříkat/nedělat nic, jen to přijmout bez odezvy, či lakonicky sdělit proč jsi pomohl a že to bylo správné. Nebo otočit rozhovor jinam, aby ta druhá strana „pořád“ neděkovala (ve skutečnosti to opravdu není nejpříjemnější, když ten člověk děkuje už asi po 20té za sebou).
Pro plno lidí jsou typické dvě věci, když jednají s jinými lidmi a řekl bych, že je to hodně zásadní v jejich životě (v odrazu na psychice, sebevědomí, postoji, vztazích, vnímání ostatními, atd):

1. Neumí říkat ne
2. Neumí upřímně příjmout kompliment a vděčnost (ať už vyjádřenou slovně nebo jinak)

Obzlvášť u důležitých věcí, kdy jsi opravdu pomohl a stálo tě to hodně (sil, peněz, námahy,..). U takových věcí, jsem přestal říkat „není zač,“ protože mi došlo, že to nejde brát lhostejně jako nějakou samozřejmost z mé strany. Ještě to tak začne vnímat i druhá strana a bude pro ní taková pomoc (do budoucna) úplnou samozřejmostí a už pak ani nebude vděčná nebo si toho nebude vážit.

UPhelp

Odpověděl/a – 22.červen 15:44

Nevím, jestli v drtivé většině, často jde skutečně o prkotiny, když se to říká. Ale pokud je ten vděk na místě, tak jsem se odnaučil to říkat a prostě ten vděk přijmu. A dál to neřešit. Buď úsměv nebo pokynutí hlavy nebo nějaké takové gesto. Nebo neříkat/nedělat nic, jen to přijmout bez odezvy, či lakonicky sdělit proč jsi pomohl a že to bylo správné. Nebo otočit rozhovor jinam, aby ta druhá strana „pořád“ neděkovala (ve skutečnosti to opravdu není nejpříjemnější, když ten člověk děkuje už asi po 20té za sebou).
Pro plno lidí jsou typické dvě věci, když jednají s jinými lidmi a řekl bych, že je to hodně zásadní v jejich životě (v odrazu na psychice, sebevědomí, postoji, vztazích, vnímání ostatními, atd):

1. Neumí říkat ne
2. Neumí upřímně příjmout kompliment a vděčnost (ať už vyjádřenou slovně nebo jinak)

Obzlvášť u důležitých věcí, kdy jsi opravdu pomohl a stálo tě to hodně (sil, peněz, námahy,..). U takových věcí, jsem přestal říkat „není zač,“ protože mi došlo, že to nejde brát lhostejně jako nějakou samozřejmost z mé strany. Ještě to tak začne vnímat i druhá strana a bude pro ní taková pomoc (do budoucna) úplnou samozřejmostí a už pak ani nebude vděčná nebo si toho nebude vážit.
Sice to vypadá, že říct „Není zač“ je zdvořilé, ale ani ve skutečnosti ne. Je to spíš jen takový zvyk a řekl bych, že ne přímo prospěšný (záleží na situaci). Jde to sice už automaticky taková odezva a jsou to „jen“ slova, ale o to jde. To všechno se zapisuje do podvědomí a osobnosti. Do vlastní hodnoty a jejího vnímání. Pokud je někdo vůči nám vděčný, je často na místě to VDĚČNĚ příjmout, dát na srozuměnou, že jste si toho vědomi a jste rádi, že je druhá strana vděčná/spokojená.