Poznáte nářečí?

1.Našy lude teho pana Bezruča ňigdaj ňezastavovali, enem ho pozdravili a šli dalej. Tak se na ňeho zvykli. Najratšy se ten pan Bezruč pomluvili ze strykem Fliksem lebo s četkum Tonkum, jak pasla kravu ve Vrpču.

2. Indová choďili na Vánoce po koledách. Pastíři práskali bičama a trúbili trúbama. Liďi vicházali před dveřa a dávali ím kouáče. To pastíř choďíu a pastířka choďiua s ňím od domu g domu a plnú putnu kouáčů si donésli.

3. Jednó v noce šle dva kloci na rake. V noce raci velizajó na pastvo na loka. Jeden klog mňel mňech a drohé mňel žbán. Chetale rake na lóce. Najednó se ozval z řeke hlas. Kloci dostale strach, zahodile rake a otekle.

Rozumíte všem slovům?
Doplňuji:
Většinou jste se strefili.

V ukázkách jsou zachyceny tři základní typy moravských nářečí.

1. nářečí lašské (dělí se na skupiny – moravskou, ostravskou a opavskou).
2. moravskoslovenské (dělí se na podlužské, dolská, kelčská, valašská a kopaničářská nářečí).
3. hanácká (centrální, západní a jižní hanáčtina)

(Převzato z učebnice „Vývoj českého jazyka a dialektologie“ od kolektivu autorů.)

Já sama mluvím se staršími „domorodci“ hanácky.

Nejtěžší je vyslovit hanácká slova bochte, šeške – široké o a e. Neznalý nářečí neslyší rozdíl ve výslovnosti mezi slovy šil (šil a šel), kde (kdy a kde) právě kvůli širokému hanáckému e).