Postaráte se o své rodiče, až budou staří?

Bohužel ale kdyby tu ještě s námi byli tak zcela určitě.

já už rodiče nemám,ale pomáháme rodičům od manžela,jsou sice ještě soběstační,ale to se za pár let změní,pokud nebudou na tom tak špatně že by to nebylo možné a potřebovali by 24hodinovou péči tak se o ně postaráme,někdy nejde jinak než umístit blízkou osobu do domova důchodců,můj děda dostal mrtvici,nemohl se vůbec hýbat a ani o sobě nevěděl,babička by ho neunesla aby ho mohla koupat a přebalovat,rodiče bydleli hrozně daleko a nemohli se přestěhovat,tak jim nezbylo nic jiného a přesto dědu milovali,někdy není jiná možnost

Ano, já už se starám teď.

Já mám naštěstí oba rodiče. Sice nejsou staří, ale pravidelně za nimi jezdím a pomáhám s úklidem, něco jim uvařím atd. Sice by to ještě zvládli sami, ale jsou to moji rodiče, tak co bych pro ně neudělala? Pokud mám volno, jedu za nimi (před hodinou a půl jsem se od nich zrovna vrátila 🙂 )

Ono se to možná nevylučuje. Podle mě není ani tak hrozné dát nemohoucího rodiče do DD, pokud s tím on sám souhlasí a hlavně pokud za ním chodíte a dáváte mu najevo, že ho máte pořád rádi.
Někdo na neustálou péči o starého a nemohoucího člověka třeba nemá – ono to přece jen chce spoustu trpělivosti, lásky a i dobrý žaludek. A můžete rodiče milovat sebevíc, ale myslím, že někdo to prostě nedokáže a možná mu to nelze zazlívat. A než se o ně starat s odporem (kterej se chtě nechtě projeví i v tom, jak se k tomu člověku chováte), to přijde mi lepší svěřit péči sestřičkám, pro které to přece jen poslání, které si samy zvolily a jsou na to zvyklé.
Když za rodičem každý večer přijdete, pobudete s ním a budete se mu věnovat, nebrala bych to jako odložení. Do nemocnice taky nemocné neodkládáte, ale dáte je tam proto, že vy jim nedokážete dát péči, kterou potřebujou…
Jsem krkavčí dcera? :o/

Již se nepostarám,ale pokud byli na živu,byl jsem jejich opora ve stáří a to samé očekávám od svých dětí.

To je snad samozřemé a je to i morální povinnost.