"Platí zákon o zachování hmoty? Co ale zákon spravedlnosti – také jí někde přibude a jinde ubude? uvádí Jan Sobotka

Odpoveď byla označena jako užitečná

Zákon „o zachování hmoty“ platí. ;) Co se týká spravedlnosti a zákona – to jsou RŮZNÉ spolu často nesouvisející věci. ;)

ad 1 – Ne, dokonce nevidím ani náznak proč by mělo. :)

ad 2 – Ne že bych nevěřil na spravedlnost, jen si o ní myslím, že sama od sebe ke mne nenakráčí, pokud si ji nevynutím sám. :)

ad 3 – Spravedlnost NENÍ slepá ani hluchá, to jen lidé. (tohle hlásají poserové, kteří mají bobky ji vzít do vlastních rukou)

ad 4 – Ne že by to byl hlavní důvod, ale je to TAKÉ důvod. ;) :D :D

Spravedlnost je pocit, stejně jako štěstí, radost a podobně. Odměna podle zásluhy, to je podle někoho spravedlnost, ale posuzujeme to podle sebe. Kdo může objektivně potvrdit, že byl spravedlivě odměněn on a ne jeho kolega, který dostal 3 x větší odměnu. Nebo zda je trest spravedlivý a podobně. Pokud bychom mohli srovnat všechny případy, které se staly a stanou za dobu historie lidstva i jeho předchůdců i potomků a mohli hodnotit spravedlnosti i nespravedlnost nějaký kladnými i zápornými hodnotami, tak bychom se mohli připutit existenci rovnováhy. Ale to nikdo nevyvrátí ani nedokáže.

Takový zákon neplatí, jen zákon o zachování hmoty a energie, protože se jedno v druhé může proměňovat. Spravedlnost je jen z dalších relativních pojmů, stejně jako pravda nebo užitečnost. Takže diskutování o spravedlnosti je irelevantní a může být nekonečné. Je to ale vděčný pojem pro autory aforismů.

Upravil/a: Kepler

S pojmem „zákon spravedlnosti“ jsem se dosud na rozdíl od „zákonu o zachování hmoty“ nesetkal. Podle mě se dá subjektivního pocitu spravedlnosti dosáhnout v případě, že k tomu máme prostředky a schopnosti a jdeme si za tím. Na takové věci jako „boží mlýny“ dávno nevěřím. Ale je možné, že se mýlím.

Téma s různými obměnami už tu asi bylo mockrát a se spravedlností to vyšlo většinou bledě. Někdy to až vypadá, jakoby platil zákon antispravedlnosti. A to na obou pólech – u lumpů na vrcholu i u těch poctivých v břečce. Ale možná i v tom je určitá spravedlnost z pohledu věčnosti. U těch prvních i u těch druhých.
U průměrného jedince je ale možná spravedlnosti trochu více, než se zdá. Člověk má např. nějaké charakterové nedostatky, které nechápe, a které se přenáší na své děti a okolí. A později se mu to vrací a padá na hlavu. Zátěže rodové, i zátěže celých států a národů. Duchovní i materiální dědictví pro další generace (dluhy, vydrancované nerostné suroviny, příliš odvodněná krajina, zasolené pozemky, zdeformovaný genom zemědělských plodin a zvířat atd.)
S Keplerem tentokrát nesouhlasím, hlavně v relativitě pravdy a užitečnosti. Aliendronův podnět na potřebu si spravedlnost vybojovat stojí za přemýšlení, ale s jednou připomínkou: Setkal jsem se s člověkem, který toto dělal, ale neuvědomoval si, že věci až zas úplně nerozumí a dělá to na úkor spravedlnosti sousedů. Na druhou stranu, když viděl, že se nespravedlnost děje někomu jinému, i úplně bezbrannému, klidně mlčel.
Pohádky, ač mnohdy nedokonalé, dokládají touhu člověka po štěstí a jeho založení ve spravedlnosti a formují hlavně děti, což je dobře.