Avatar uživatele
Bronzový

Myslíte, že je lepší nechat dítě žít ve fantazii, nebo ho/ji seznámit s krutou realitou?

Zdravím všechny vespolek.

Zajímal by mě názor, jestli je podle vás lepší nechat vyrůstat dítě ve fantazii, kdy rodiče drží dítě od reality co nejdál. ( například nechají věřit dítě v magii atd.) nebo se snažit dítěti vysvětlit chod věcí a fungování světa/společnosti atd., aby to dítě bylo připraveno do reálného života... ???

Co je pro dítě lepší?

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Bronzový

Jsem pro to, aby děti měly dětství. Jsou citlivé a potřebuji svět fantazie a pohádek. I dospělí přece milují pohádky.Realita si deti stejně brzy najde. Až se začnou ptát samy, nelhat jim.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Stříbrný

Seznamovat ho s realitou úměrně během jeho dospívání.


Avatar uživatele
Zlatý

Jsem pro to: dávkovat opatrně. Dětský svět je nádherný, i když naivní. Vystavit tento svět drsné realitě může způsobit šok. Ať se dítě samo ptá a můžeme jej k tomu i pobízet, pak to snáz přijme a je líp odpovídat pravdivě. Sakra, i jako důchodce si pořád myslím, že jsem se málo ptal, nebo rodiče byli úplně blbí.


Avatar uživatele
Zlatý

Ode zdi ke zdi... Takhle svět vlastně ani nefunguje. Zásadní je vhodný mix podle aktuální vyspělosti dítěte.


Avatar uživatele
Pokročilý

Seznámit ho, co nejlépe s realitou, tak aby to dítě nic neočákavalo, něvěřilo na bludy, aby nežilo v nevědomosti a nebylo slabé (tím, jak moc by bylo chráněno). Prostě mu ukázat a snažit se vysvětlit skutečnost, nic nezatajovat, na nic si nehrát ani nepřikrášlovat, tak aby to dítě pak mohlo být praktické, realistické, sebevědomé a umělo se prosadit, "přežít."
Víš, co se stává dětem, které rodiče moc rozmazlují, pořád je (před vším) chrání, drží je zkrátka a nic jim nedovolí? Vyrostou z nich (s prominutím) malí posránkové, neschopní samostatnosti, moc slabí a nerealističtí pro skutečný ("krutý") svět. Tím, že se je rodiče snažili před vším uchránit jím zároveň nejvíc ublížili (nevědomky), takový člověk nic nezkusil, všeho se bojí, nikdy se nepoučil z chyb z nebezpečných situací, protože ho rodiče před vším chránili, vše dělali za něj/pro něj a nic mu nedovolili - ani skutečně žít (naplno). :D Tohle asi nebyl cíl těch rodičů, ale stane se to, když se o ně budou s takovou starostlivou láskou starat a "vychovávat" je tímto způsobem. Vyrostou z nich lidé s nízkým sebevědomím dokonce až s komplexem méněcennosti, plní obav a zcela nesamostatní.

Na druhou stranu by se měla podporovat jejich představivost, kreativita a idealismus... Lidi si myslí, že když je někdo praktický a realista, tak nemůže být idealistou. Namejí vůbec pravdu, tohle se vzájemně nevylučuje (naopak). Pod idealistou si totiž představují někoho kdo žije (zcela) mimo realitu, že má zkreslené představy a přítomnost je mu lhostejná - to ovšem není pravda. Idealista je jednoduše řečeno, někdo kdo má nějaké vznešené cíle, vize, nějakou myšlenku (něco čemu nebo v co věří) - není to snílek v tom smyslu, že se tím nechává pohltit a nevnímá přítomnost.
Myslím si, že většina praktických (i realistických) lidí jsou zároveň idealisty, protože jdou za nějakou tou svou ideí, ve kterou věří. Tzn., že ani kreativita a realismus se nevylučuje.... Praktický člověk musí být realista a zároveň i idealista. Musí vidět skutečnost, ale jít i za tím, co ještě třeba ani neexistuje (za nějakou ideou). :)

Btw jestli chcete dětem ukazovat realitu od mala, neznamená to hned, že jím nikdy nesmí te číst pohádky atd. Něco takového podporuje jejich fantazii (kreativitu), ukazuje jim smysl dobra, podporuje to vztah mezi dětmi a rodiči (tím, že jim čtou) atd. Ale je třeba je nechat při tom, že to jsou jen pohádky a takhle to nechodí. Samozřejmě záleží na věku (asi nebudete 2-letému dítěti ukazovat realitu a seznamovat ho s vraždami atd.), ale je třeba pamatovat, že když necháte žít dítě ejn těmi pohádkami a fantazírováním, nebude připraveno na skutečný svět (který mu může dát facku kdykoli) - např. úmrtí někoho blízkého (babičky, nebo jednoho z rodičů) nebo jiná katastrofa - náhlá změna k horšímu, tak něco takového to dítě pak ani nemusí (emočně) přežít... nezvládne to. Uchovávali dítě před realitou až do chvíle, kdy si ho ta realita sama našla a ukázala se mu v plném světle - a zlomila ho.


Avatar uživatele
Stříbrný

Jaký jsi ročník? Ty jsi nechodil na lampionové průvody na počest VŘSR, do prvomájového průvodu a nedíval na Husáka ve třídě.? Dnes nejsme na tom tak, že bychom umírali hlady a v televizi běží film, jak jede lokomotiva přes úrodné pole a komsomolci s úsměvem na rtech sklízí úrodu. Když se dítě může dívat na televizi, tak tak uvidí věci. Nebo na internetu. My jsme se ptali svých otců, proč jste tady dopustili,aby tu byl komunismus. Naše děti nám ukázaly, jak se dá žít, bohužel ale zapomněly, že je třeba i dávat a nejen brát. Proto jsme teď tady a proto kladeš tyto otázky.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Bronzový

Ametyst

Dokonce mi hodně vadí děti na pódiu, co se snaží zpívat jako dospělí a vypadat jako dospělí. Nekoukám na tyhle "zázraky".

 

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 1332
Zlatý marci1 987
Zlatý ivzez 704
Zlatý quentos 700
Zlatý iceT 654
Zlatý annas 652
Zlatý hanulka11 535
Zlatý led 517
Zlatý zjentek 499
Zlatý panenka 488

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.