Historie úprav

DoTazatel

Odpověděl/a – 21.březen 21:57

Seznámit ho, co nejlépe s realitou, tak aby to dítě nic neočákavalo, něvěřilo na bludy, aby nežilo v nevědomosti a nebylo slabé (tím, jak moc by bylo chráněno). Prostě mu ukázat a snažit se vysvětlit skutečnost, nic nezatajovat, na nic si nehrát ani nepřikrášlovat, tak aby to dítě pak mohlo být praktické, realistické, sebevědomé a umělo se prosadit, „přežít.“
Víš, co se stává dětem, které rodiče moc rozmazlují, pořád je (před vším) chrání, drží je zkrátka a nic jim nedovolí? Vyrostou z nich (s prominutím) malí posránkové, neschopní samostatnosti, moc slabí a nerealističtí pro skutečný („krutý“) svět. Tím, že se je rodiče snažili před vším uchránit jím zároveň nejvíc ublížili (nevědomky), takový člověk nic nezkusil, všeho se bojí, nikdy se nepoučil z chyb z nebezpečných situací, protože ho rodiče před vším chránili, vše dělali za něj/pro něj a nic mu nedovolili – ani skutečně žít (naplno). :D Tohle asi nebyl cíl těch rodičů, ale stane se to, když se o ně budou s takovou starostlivou láskou starat a „vychovávat“ je tímto způsobem. Vyrostou z nich lidé s nízkým sebevědomím dokonce až s komplexem méněcennosti, plní obav a zcela nesamostatní.

Na druhou stranu by se měla podporovat jejich představivost, kreativita a idealismus… Lidi si myslí, že když je někdo praktický a realista, tak nemůže být idealistou. Namejí vůbec pravdu, tohle se vzájemně nevylučuje (naopak). Pod idealistou si totiž představují někoho kdo žije (zcela) mimo realitu, že má zkreslené představy a přítomnost je mu lhostejná – to ovšem není pravda. Idealista je jednoduše řečeno, někdo kdo má nějaké vznešené cíle, vize, nějakou myšlenku (něco čemu nebo v co věří) – není to snílek v tom smyslu, že se tím nechává pohltit a nevnímá přítomnost.
Myslím si, že většina praktických (i realistických) lidí jsou zároveň idealisty, protože jdou za nějakou tou svou ideí, ve kterou věří. Tzn., že ani kreativita a realismus se nevylučuje… Praktický člověk musí být realista a zároveň i idealista. Musí vidět skutečnost, ale jít i za tím, co ještě třeba ani neexistuje (za nějakou ideou). :)

DoTazatel

Odpověděl/a – 21.březen 22:03

Seznámit ho, co nejlépe s realitou, tak aby to dítě nic neočákavalo, něvěřilo na bludy, aby nežilo v nevědomosti a nebylo slabé (tím, jak moc by bylo chráněno). Prostě mu ukázat a snažit se vysvětlit skutečnost, nic nezatajovat, na nic si nehrát ani nepřikrášlovat, tak aby to dítě pak mohlo být praktické, realistické, sebevědomé a umělo se prosadit, „přežít.“
Víš, co se stává dětem, které rodiče moc rozmazlují, pořád je (před vším) chrání, drží je zkrátka a nic jim nedovolí? Vyrostou z nich (s prominutím) malí posránkové, neschopní samostatnosti, moc slabí a nerealističtí pro skutečný („krutý“) svět. Tím, že se je rodiče snažili před vším uchránit jím zároveň nejvíc ublížili (nevědomky), takový člověk nic nezkusil, všeho se bojí, nikdy se nepoučil z chyb z nebezpečných situací, protože ho rodiče před vším chránili, vše dělali za něj/pro něj a nic mu nedovolili – ani skutečně žít (naplno). :D Tohle asi nebyl cíl těch rodičů, ale stane se to, když se o ně budou s takovou starostlivou láskou starat a „vychovávat“ je tímto způsobem. Vyrostou z nich lidé s nízkým sebevědomím dokonce až s komplexem méněcennosti, plní obav a zcela nesamostatní.

Na druhou stranu by se měla podporovat jejich představivost, kreativita a idealismus… Lidi si myslí, že když je někdo praktický a realista, tak nemůže být idealistou. Namejí vůbec pravdu, tohle se vzájemně nevylučuje (naopak). Pod idealistou si totiž představují někoho kdo žije (zcela) mimo realitu, že má zkreslené představy a přítomnost je mu lhostejná – to ovšem není pravda. Idealista je jednoduše řečeno, někdo kdo má nějaké vznešené cíle, vize, nějakou myšlenku (něco čemu nebo v co věří) – není to snílek v tom smyslu, že se tím nechává pohltit a nevnímá přítomnost.
Myslím si, že většina praktických (i realistických) lidí jsou zároveň idealisty, protože jdou za nějakou tou svou ideí, ve kterou věří. Tzn., že ani kreativita a realismus se nevylučuje… Praktický člověk musí být realista a zároveň i idealista. Musí vidět skutečnost, ale jít i za tím, co ještě třeba ani neexistuje (za nějakou ideou). :)

Btw jestli chcete dětem ukazovat realitu od mala, neznamená to hned, že jím nikdy nesmí te číst pohádky atd. Něco takového podporuje jejich fantazii (kreativitu), ukazuje jim smysl dobra, podporuje to vztah mezi dětmi a rodiči (tím, že jim čtou) atd. Ale je třeba je nechat při tom, že to jsou jen pohádky a takhle to nechodí. Samozřejmě záleží na věku (asi nebudete 2-letému dítěti ukazovat realitu a seznamovat ho s vraždami atd.), ale je třeba pamatovat, že když necháte žít dítě ejn těmi pohádkami a fantazírováním, nebude připraveno na skutečný svět (který mu může dát facku kdykoli) – např. úmrtí někoho blízkého (babičky, nebo jednoho z rodičů) nebo jiná katastrofa – náhlá změna k horšímu, tak něco takového to dítě pak ani nemusí (emočně) přežít… nezvládne to. Uchovávali dítě před realitou až do chvíle, kdy si ho ta realita sama našla a ukázala se mu v plném světle – a zlomila ho.