Může se dítě s Aspergerem dožít dospělosti, aniž by si někdo všimnul že je nemocný…

Ano. Viz vlastní zkušenosti jedinců., u nichž byl syndrom dagnostikován až v dospělosti nebo v pubertě..

http://nemoci­.vitalion.cz/as­pergeruv-syndrom/

1. Diagnostika Aspergerova syndromu v dospělosti – ve 24 letech. – chemička
2. Pozdní diagnóza – technik

Synovi byl diagnostikován Aspergerův syndrom velmi pozdě – v jeho 33 letech.
Maturoval bez obtíží, s odřenýma ušima dostudoval i VŠE. Problémy nastaly v prvním zaměstnání (ztratil po půl roce) a nasledně po opakovaných nezdarech v dalších místech či při hledání životní partnerky.
Vhodnější než o nemoci lze hovořit o handicapu, který překonával díky vrozené inteligenci a dočasné stabilizaci sebevědomí díky úspěchům v šachové hře. Vzhledem k opožděné diagnoze v období věkem dané postupné stabilizaci návyků i osobnosti je nyní pro něj podstatně větší problém učit se užívat sociálně přiměřené návyky a společenské reakce, které jsou podmínkou akceptace jedince v pracovním kolektivu.

Co pomohlo
Stabilitu stále posilují aktivity ve společnosti šachového oddílu, která je tolerantní k atypickým reakcím.

Ano, může.
Podobný případ mám v rodině. Dokonce ani po několika týdenním pobytu v nemocnici Krč to neodhalili.
Až na střední škole a v součinnosti s ředitelem( který měl zkušenosti s autisty) se nám podařilo nechat ho vyšetřit a diagnosa se potvrdila.
Z toho jsme si udělali představu, jak asi probíhal ten pobyt v nemocnici. Zklidňující prášky!!!!!!!!!
A kolik času jsme ztratili tím, že jsme plno věcí nechápali a nadělali jsme plno chyb.
No už je to za námi. Když znáte důvod, všechno chápete líp a můžete tak líp pomoci.

Kamarádky bratra diagnostikovali ve 27 – do té doby byl prostě jen divnej :)

Může. On si sice někdo „všimne“, ale jelikož neví, co „to“ je, nechá to tak nebo onu osobu začne nesnášet apod.
Aspergerův syndrom – je další „nová“ diagnóza. Tento termín se v psychiatrii a psychologii obecně užívá teprve od roku 1984, předtím se mu říkalo autistická psychopatie. Někdo ale nemusí být diagnostikován za celý život – pokud se nedostane do spárů odborníka. A může si ve svých psychopatických poruchách „lebedit“ a otravovat kdekomu život. Tak je to ale s každou diagnózou – dokud nepřijdeš a někdo povolaný ti neřekne, že jsi „magor“ (nebo „cokoliv“ jiného) – nebudeš to mít úředně „posvěcené“ a můžeš vesele řádit dál…