Může být obžerství sebepoškozováním?

Ano, jistě tento smrtelný hřích lze i takto interpretovat, neboť tělo si tím určitě dotyčný člověk určitě poškozuje.

Obžerství, častěji se používá výraz nestřídmost, patří mezi sedm hlavních hříchů. Jsou vyjmenované v archivu.

Dotyčnému chybí sebekázeň. Často to v svědčí o vnitřní prázdnotě, neuspokojení atd.

Obžerství je hřebíkem do rakve, vidličkou a nožem si dotyčný kope hrob. Je náchylnější k vysokému tlaku, chorobám ledvin, jater, žlučníku atd.

Jde o sebepoškozování nejen psychické, ale i fyzické.

Těžko, pokud jsem dosud nepochopil, že mi obžerství škodí.

Dá se to tak brát. Můžu mluvit z vlastní zkušenosti se záchvatovitým přejídáním (což je druh poruchy příjmu potravy, o které se moc nemluví). Těch důvodů, co nás k tomu vede je víc. Ale už jsem se i přistihla u myšlenky, že to dělám možná za trest, a kdybych se přejedla doslova do prasknutí, měla bych problémy ve svém životě „vyřešený“. Možná to tělo zkolabuje časem samo. Zatím je to jen pozvolné, dlouhodobé, ničení svého zdraví.
Jako sebevražda by to musel být už ale extrém.