Měli jste někdy ve škole ve třídě někoho, kdo propadl?

Ano, Tomáše, který propadl 7. třídě. Byl to dyslektik a dysgrafik. Pak Antonii, která byla hodnou žákyní, ale na školu kašlala a u tabule neřekla nic. Propadla v 9. třídě a základku nedodělala.

Ano, je už to dávno, ale myslím že takvých bylo cca 8

Ano, ve třetí třídě na ZŠ jmenoval se Alex. Poté v 7.třídě spolužák Petr tehdy hrozilo propadnutí i mně ale nakonec jsem to zvládl a postoupil.

Ano,pár takových bylo na základce.Byli to vesměs násilníci,kteří už tenkrát kouřili cigarety,pili alkohol a později skončili v káznici.

Ano, bylo to dokonce jak na základní škole, tak na střední.

Na základce asi ani ne.

Na prvním stupni jsme měli spolužáka, který byl very special, on byl nějak postižený na hlavu: třeba z ničeho nic řekl nějaké sprosté slovo, například učitelka něco psala na tabuli a vykládala, a on řekl „šulínek“. Ona se ho zeptala, co to znamená, a on jenom „cíííiii“ (nevím, co to mělo znamenat, ale tohle slovo opakoval často). Taky se běžně pochcal, výjimečně (i) posral, nejčastěji během převlékání do, a nebo po, tělocviku, ale i ve třídě, občas. On měl, i v té první a druhé třídě, běžně trojky a čtverky, což bylo unikum.

Původně byla na prvním stupni malá tělocvična tam, co za nás už byla jídelna, takže my jsme chodili cvičit, v zimě, do sokolovny, cca 800 m od školy. No a ten spolužák se, třeba, pomočil v té sokolovně, učitelka ho tam vzala umýt do umývárny, kde ale nebyla sprcha, jenom takové to koryto, no tak ho v tom myla. A pak nadávala, že půjde zpátky bez štramplí, že se nachladí, tak měl potom v ředitelně náhradní tepláky, co se pamatuju.

Tam ani tak nebyl problém v něm, problém byl v rodičích, respektive v matce, která trvala na tom, že on je ok a základku dá a nechtěla, aby šel do pomocné školy. Nakonec tam šel, tuším v půlce třetí třídy, protože už mu opravdu hrozilo propadnutí, no a to by byla ostuda. A on se docela srovnal, dneska jezdí i na skútru, jako je na něm vidět, že je trošku „mimo“, ale nic hrozného.

Na druhém stupni nikdo od nás neprodadal, akorát to hrozilo dvěma z hudební výchovy. Na nás, totiž, nevyšla učitelka na hudební výchovu, a tak nás učila hudební výchovu učitelka přírodozpytu, která měla hudební hluch. Do hudebny se nechodilo, hudební výchova se „učila“ tak, že ona napsala na tabuli text písničky, my jsme si to opsali do sešitu, ona pak tu písničku pustila na páskovém magnetofonu (chrčelo to) a příště zkoušela text zpaměti. Šlo to odrecitovat, nebo odzpívat, ona měla takový hudební hluch, že jí to bylo úplně jedno. No a ten spolužák se nechtěl, nebyl s to, fakt nevím, naučit ani „skákal pes přes oves“.

Pak ještě hrozilo jednomu propadnutí ze zemězpytu. Nás to učil takový pošuk tělocvikář, a ten kluk měl doma nějaké problémy, a do toho si s tím pošukem nesedli, no tak asi jasné. Jenže ten učitel (říkám, že to byl magor), z ničeho nic, nějak kolem pololetí změnil systém výuky na nějaký „americký“ (tak to říkal, fakt nevím, kde to vyhrabal), což v podstatě znamenalo, že nám na projektoru pustil papír, který jsme si měli opsat do sešitu a doplnit. No, a tam třeba bylo: Praha. Praha je … město České republiky. Praha leží v … republice. Prostě: debiluodporné. Tak měl, „zázrakem“, z pětky trojku.

Ale v sedmé třídě k nám propadl kluk z vyššího ročníku, taky docela sígr, ale on se docela srovnal, protože chtěl vyjít základku v deváté třídě, a k tomu potřeboval souhlas ředitelky, aby mohl na základce zůstat deset roků, no tak, víš co.

Na učňáku jo, v tom prvním ročníku to byl jeden za druhým, ve druháku, myslím, jeden, a pak už byl klid. V tom prváku to bylo různé: někdo propadal, protože byl prostě tak blbý, že na to neměl, ale on a / nebo rodiče byli přesvědčeni, že je velmi bystrý. Nebyl. Někdo propadal, protože do té školy prostě nechodil, no tak jak to mohlo dopadnout. A ono to bylo třeba 4× neklasifikován, 3× propadal, zbytek trojky, čtverky. No a někdo propadal, že kdyby seděl, držel hubu a čuměl na ten „oltář“, alespoň, tak by ty čtverky hravě dal, ale protože kušnil, dělal vlny, sral učitele, no tak kdo by ho podržel, že.