Odpoveď byla označena jako užitečná

U našich předků to nebývalo s věrností nijak horké. Myslím, že to nebylo jen v naších zemích, ale celém světě. Je spousta dokumentů vypovídajících o nevěrách ať už mezi šlechtou, či obecnými lidmi. Zkrátka taková slova nebyla potřeba a zřejmě je nepotřebujeme ani dnes.Slyšeli jste od někoho drb, že ten a ten je věrný? Já asi nikdy. O tom, že je někdo nevěrný jsem slyšel mnohokrát.
1. Mohl se i mýlit. Možná mu to jen říkalo jeho přesvědčení. V historii se setkáváme velmi často, s tím, že žena je společensky méně významná. Neobjasněná otázka však je, jestli to neni právě naopak?
2. Myslím, že toto platívalo, platí a dlouho ještě platit bude.
3. Teoreticky je i taková možnost možná, z historie o tom však žádnou zmínku neznám. Podobnou věc ale znám ze současného okolí.

Normální je být věrný. Věrný neznamená jen s někým nespat, ale být věrný znamená být upřímný k sobě i partnerovi. Proto není třeba antonyma.

Jen k hlavní otázce, nechce se mi odpovídat na 4 různá témata najednou.
O Staročeších to nevypovídá nic. Dá se brát nevěrník/ice jako antonymum? Ne, odpovídající slovo neexistuje. Stejně tak jako kladina není antonymem k záporině.

Víra je základem mnoha slov důvěrník, pověřenec, a samozřejmě nevěrník. nebo bezvěrec. Samotný pojem se dost často vynechává a proto asi ani neexistují výrazy věrník. Stejně je to s výrazy nemehlo, nemožný, které také nemají své kladné výrazy stejně tak rozšířené a použitelné. A hodnotit národ podle toho, která slova používají a která ne, mi připomíná anekdotu, jak archeologové nenašli nic ve velké hloubce a proto usoudili, že už tehdy používali bezdrátové spojení.

Asi tušili, že v budoucnu nebudou česká slova nikoho zajímat. Třeba slovo manželství pochází z „man ženu“, tedy „mít ženu“. A dnes lidé chtějí manželství i pro homosexuální páry. Jak chtějí dva muži prokazovat, že „mají ženu“, mi zůstává záhadou.

O Staročeších to nevypovídá nic.
Snad by se dalo vycházet z toho, že věrné
neměl nikdo potřebu (důvod) urážet.

1)
I dnes řada lidí tvrdí s vážnou tváří nesmysly.
Je otázka, zda jim sami věří.

U Tomáše Akvinského by to chtělo znát kontext.
Možná, že k tomu tvrzení měl nějaký důvod.

Dvojka, trojka a čtyřka mne nezaujaly.