Kdo nebo co může za to, že mi něco nechutná? A jak se to naučit jíst to, co mi nechutná?

A konkrétně ti nechutná třeba co?
Ono taky hodně záleží, jak je to udělané. Já ještě před pár lety nesežral pórkovou nebo rajskou polívku. Pokud jsou ale udělané podle Vaňka, pak jsem zjistil, že obě můžu, je to tedy třeba i o kvalitě toho jídla. Obě polívky jsem měl zošklivené ze školních jídelen. Což bude i případ dalších jídel, které si teď zrovna nevybavuji.
Druhou variantou může být , že něco nejíš z důvodu, že ti po tom někdy bylo blbě, protože to bylo zkažené. Tak většinou pomůže čas, po určité době už to člověk dokáže překonat a jídlo začne znovu jíst. Je potřeba to zkoušet. Toto pravidlo platí vcelku obecně. Já si párkrát dal něčeho jen třeba lžíci, příště pak několik lžic a pak už jsem tomu přišel na chuť.
jo, a vlastně to je takový dobrý způsob, i když nejíš třeba zeleninu. Prostě dávat si trochu a postupně přidávat.
Jo, a taky je dobrý redukovat takové ty „superchutné“ potraviny, které jen oblbují tělo, to jsou třeba brambůrky, sladkosti apod., co tě zaplácnou a pak ani nemáš chuť na cokoliv jiného – dobrého, natož pak na něco, co ti úplně nechutná.

Chuť je veľakrát spojená s myslením.
Mnohokrát si nevieme predstaviť, že by sme jedli slimákov a vo Francúzsku im chutia. Je to otázka myslenia a zvyklostí jedáka.
" jak se to naučit jíst to, co mi nechutná?" Život je mocný čarodej, dokáže ťa naučiť žiť a rozumieť potrebám tela. keby som na svojich cestách jedla len to, čo mi chutí, na radosť mnohých(!?) by som tu dnes už asi nebola. Jednoducho city a záporné myšlienky daj bokom, vži sa do kože Robinsona Crusoa na ostrove a pátraj. Hľadaj chute a spájaj si ich s príjemnými myšlienkami a vidinami.

Genetika z 95%