Jsou zkušenosti nezastupitelné nebo je lze nějakým způsobem předat?

Odpoveď byla označena jako užitečná

No – jak které. Obecně jsou znalosti,zkušenosti jedinečné,ale z nějakého záhadného důvodu si na TO chce každý přijít většinou sám.
Klasika – známá rozpálená plotýnka od vařiče.
Dítě se varuje:„Nesahej na ni,je to horké,uděláš si bebí“.
Stejně si na ni,když se dospělák nedívá sáhne a udělá si bebíčko. A pak řve a roní slzy. A až se stane dospělým,varuje své dítě...........atd.
Takové velké plotny byly dvě světové války. Třeba.

Odpoveď byla označena jako užitečná

Zkušenosti jsou nezastupitelné zejména v případě rozdílné nátury a morálních vlastností přebírajícího. Například rozvážně jednající, poctivý a klidný člověk může jen velmi těžko předávat zkušenosti impulzivnímu a cholerickému zloději )) Pokud jsou na tom oba zhruba stejně, žádný problém nehrozí.
Zejména pak zkušenosti manuální povahy, jazykové, technologické atd. jsou vesměs předatelné.
Názor

Některé zkušenosti jsou nesdělitelné – každý si musí na ta svá ´horká kamna´ sáhnout sám…
😉

zkušenosti a jejich realizace jsou nepřenosné ..to se pozná hned, jakmile po okolní společnosti chci, aby už konečně udělali, co potřebuji já :o
Doplňuji:
..takže zkušenosti mizí s námi a je to ještě mnohem horší- nic hmatatelného po nás nezůstane ..tedy hned potom, kdy zmizí poslední tvor, který by mohl vzít naše jméno do pusy a vysvětlit svou zkušenost :o

Upravil/a: zjentek

Vlastní zkušenost jakožto prožitek je nesdělitelná. Jinému ji lze do určité míry přiblížit například uměleckou formou, ale ne každému, a už vůbec ne každý to umí.

Zkušenost ve smyslu poznatku z daného prožitku vycházející lze – někdy a víceméně – předat. Jak kterou a jak komu. Relativně dobře lze předat ve škole poznatek z matematiky nebo z biologické výzkumu. Že tři na třetí je totéž jako 3×3×3 býváme ochotni akceptovat stejně jako to, pankreas vylučuje inzulín. Je zajímavé, že to, že ve vyšším věku se budeme pohybovat a myslet pomaleji, že nám bude vadit hluk, že nás budou bolet kolena a budeme si potřebovat v autobusu sednout, že nebudeme moci kousat, ne a ne a ne!

Někdo tu zmínil nemožnost předat zkušenost z popálení se od plotny malému dítěti. Já jen přidám, že je zjevně stejně nemožné předat staršímu dítěti zkušenost, že rychlá jízda vozem za hranicemi lidských možností a s přehlížením fyzikálních zákonů vede k fatálním následkům. Prostě se zase najde blbeček, který to osolí. Ještě starším dětem je nesdělitelné, že zlodějny, vydírání jiných skrze situaci na pracovním trhu, upevňování vlastních privilegií ať už majetkových, etnických nebo „rodových“ ap., a podpora rozevírání „sociálních“ nůžek vede k nespokojenosti znevýhodněných a společenskému napětí, jež ústí do revolučních či pseudorevolučních událostí, při nichž se nasyslené rozmlátí a ti zvýhodnění končí i na lucerně. Prostě se každá generace musí sama spálit! Po každé válce se slibuje, že už k žádné další nedojde. Ale jak nám otrne, už se zase řežeme.

Snad lidská nervová soustava už z nějakých vrozených důvodů není schopna zkušenosti jiného pojmout. Jestli je to tím, že pocházíme z prostředí, v němž dneska žijí šimpanzi, nebo tím, že, poeticky řečeno, má s námi Bůh nějaký s tím související „plán“, nevím.

(Konec „filosofické“ úvahy)

Myslím, že zkušenosti jsou nezastupitelné. Může nám je někdo předat, ale dokud si to neprožijem sami, nejsou pro nás „zkušenosti“. Zkušenost je to, co zažijeme, s čím se setkáme, co musíme řešit.