Je normální, že se mi během distančního studia hůř memoruje?

Je to normální, protože distanční výuka není přece normální. Všechna omezení a zákazy- nepohybovat se, nesportovat, necestovat, nejradši by zakázali i dýchat- to všechno se projeví na fyzické i psychické kondici.

Tak normální to je. Respektive je nenormální, že je distanční výuka. Ta tě omezuje fyzicky, proto nejsi v kondici. A chybí tam kolektiv, srovnávání s jinými. Tak se chceš ukázat před ostatními a doma ne.

Škola je jen berlička pro ty, kteří neví jak naložit se svým životem a nemají chuť se skutečně učit. Jeden vystuduje VŠ a problematice nikdy neporozumí. Druhý nedokáže přestat, protože pořád vidí, co ještě neumí a najednou je expertem v oboru. Kde je vůle, tam je cesta. Kde chybí ochota, chybí i snaha. Není jednoduché určit si životní cíl a ještě těžší za ním vyrazit. Ale bez toho nic nepomůže. Ať sedět doma, nebo ve škole → učit se a chtít se naučit – to je kurde rozdíl.

Tak je to celkem přirozené, bo všechno potřebné a důležité máš dneska v kompu a jak já to vidím, tak ten se již relativně brzy bude v miniaturní formě aplikovat taky přímo do těla ve formě čipu. Takže nemomoruj a studuj – to mně zní nadčasově. A máš to vychytaný.