Odpoveď byla označena jako užitečná

Ani zdaleka ne. Takové „zlato“ opalující se u souseda na zahradě nahoře bez dokáže přivolat parádní téměř URANOVÝ výbuch JINÉHO zlata (samé těžké váhy, totiž kovy :D ;)), pokud je muž při zírání přistižen – ať je třebas „jen do zlatova“! :)

Měly by, nicméně to vypadá, že mnohé to nevědí. Dokonce to někdy působí, že se SNAŽÍ to nevědět! ;) :)

ad 1 – No jo, ale výhodou je, že u dna je lépe schované. :)
ad 2 – Není to trochu jinak? Není všechno zlato, co se třpytí?

Zlatá „záře“ skutečného zlata se NEDÁ schovat, pokud na něj POZORNÝ hledač pohlédne! Skutečných nálezů zlata je TAK málo především proto, že jednak jsou lidé slepí (nepoznají ho, nevšimnou si), druhak se nechají často ošálit pozlátkem a do třetice ho už ani nehledají (rezignují s tím, že „je na čase dělat něco serióznějšího“). A i když je fakt, že ne vše co se zlatě třpytí zlatem doopravdy je, tak pokud chce někdo podlehnout iluzi… jeho věc. Venkoncem kam by přišly firmy jako Dior, Revlon, Avon atd., kdyby to tak nefungovalo? :D :D :D

Achich ach – Tolkien! Vybavil se mi Čech: „Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.“ Very najs, ale prachy jsou PRACHY, no ne? Moje životní praxe přesvědčivě dokládá, že všechny ty vznešené ideály a hluboká moudra obvykle zmizí při kontaktu s „blátem životní reality“. :D :D :D

ad 3 – Jistěže chápu, jak to autor myslí, ovšem bráno doslovně… chtěl bych vidět, co by mu na to řekli zlatokopové. Přemíra nedůvěry je zabiják stejně spolehlivý, jako přemíra důvěry – také osobně prověřený poznatek. ;) :)

Upravil/a: aliendrone

Říká se to tak, lidová moudrost říká: mluviti stříbro, mlčeti zlato" A tato stará moudra bývají většinou pravdivá. Musíme to brát však z rezervou. Třeba při pracovním pohovoru, pokud se tím bude řídit a vůbec nepromluví, tak zřejmě zlato medaili a ani pracovní místo nezíská. Já když chci být doma také zlatý a nepromluvím, třeba celý den, tak také obdiv a sympatie nezískávám. Zkrátka všeho s mírou a i s rezervou. To že vypouštěním dýmu z tabáku do vody zlato nevytvoří dnes už asi vědí naprosto všichni.
I přes to všechno, lze všechny uvedené podotázky s jistou mírou nadsázky považovat za zcela pravdivé.

A co zlato v hrdle? Sice se netřpytí, ale i tak je třeba „božské“!

Je to všechno moc pěkné. Pokud ale body zpřeházíme aby proces byl posloupný, tedy třetí bod na začátek a první (ruská praxe) na konec, zjistíme, že vyhlídky jsou smutné. Nakonec přichází i bod, kdy sladkosti duchovního zlata jsou převálcovány opuštěností od Boha či násilím od lidí. Ovšem běží i jakási bláznivá zvěst o zlatých dlažebních kostkách nebeského Jeruzaléma.
/////Jako zlato bývají označovány různé hodnoty. A zlato, samo nevinné a požehnané, představuje opačný pól těchto hodnot. Věří se dokonce, že za těmito póly stojí dvě postavy – Bůh a Satan. A jakoby Země patřila tomu druhému. Jinak by nebyly války, inflace a mnoho jiného. Ježíš řekl, že není možné sloužit Bohu i mamonu.
Nejsem zrovna disponován pochopit, co lidi na cimrmanovské myšlence – odhalení slepé uličky, že kouřem do vody se zlato nezíská, tolik zaujalo. Asi ta absurdnost. Z ohně a vody vznikne maximálně pára a z kouře a vody…? Leda nějaký humáč. Ale různé kouřové efekty jsou pěkné. Na netu je třeba návod pro kuřáky, jak se naučit vyfukovat kroužky. V lomu se takto střelmistři navzájem štengrovali, jak jsou dobří, když se jim pěkný kouřový kruh povedl. Podobně jako barvivy zviditelněné difuzní a reakční efekty ve vodě. (třeba bouřlivá reakce lihového extraktu propolisu, kápnutého do čaje.)
>>>Máma se ptá syna, který se vrátil z cirkusu: „Proč jsi celý od krve?”
„Za to může kouzelník, který mi vytáhnul z nosu i z ucha zlatou minci.”
„A on tě tak zkrvavil?”
„Ne… To otec! Chtěl vytáhnout další!”
>>>Písníčka Yerushalayim Shel Zahav
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=92UaUyJZ6ZE
anglicky: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=BPv6DwoP­Lt0
česky: https://www.y­outube.com/wat­ch?v=tbdgA_aw­Z8I